Příběhy – 5. stránka

Příběhy

Naše rodina byla harmonická. Rodiče spolu žili šťastně, rozdělila je až smrt. Tehdy se i mně změnil život. Zjistila jsem, že nejsem tatínkova… Na pohřbu otce byli všichni jeho známí. Mé oko zbystřilo, když jsem si všimla neznámého muže, který mě neustále pozoroval. Někoho mi připomínal. Ptala jsem se marně svých a otcových známých, kdo to je, […]

od Karla Pelikánová

Jak jsme znovu vyrazili na rande na naši stráň

Nikdy mě ani nenapadlo, že by se staré zlaté časy mohly vrátit. Ale jak se říká, zázraky se dějí, ač zdaleka ne každý den. Všimla jsem si, když jsem šla na houby, že tu ruinu naproti nám někdo konečně opravuje, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Myslela jsem, že nový majitel. Když jsem se vracela s poloprázdným […]

od Karla Pelikánová

Velká kniha skutečného zločinu

Nová kniha z knižní edice RF-HOBBY vám představí 50 největších kriminálních případů v moderní historii lidstva, od které se nebudete moct odtrhnout. Před více než 430 000 lety se v takzvané Jámě kostí, jeskyni v pohoří Sierra de Atapuer ca ve Španělsku, odehraje brutální masakr, na jehož konci je zavražděný jedinec. Podle archeologů jde o […]

doporučujeme

Nemoc mě naučila vážit si obyčejných věcí

Když člověk onemocní, začne si vážit maličkostí. Ještě dnes si pamatuji ten den, kdy mi lékař oznámil diagnózu. Seděla jsem v ordinaci, dívala se z okna na šedou oblohu a měla pocit, že se svět na okamžik zastavil. Bylo mi tehdy osmapadesát let a myslela jsem si, že to nejtěžší už mám za sebou. Děti […]

od Petr Stránský

Na svoji hrdost jsem těžce doplatila

Nejspíš jsem se připravila o možnost prožít krásný rodinný život. V mládí jsem byla temperamentní, ráda jsem si užívala života a občas jsem se dostala do situací, které budily pozornost okolí. V malém městě, kde se každý o každém dozvěděl téměř všechno, se podobná pověst šířila rychle. Dobře to věděl i Vojta, se kterým jsem […]

od Petr Stránský

Není snadné zabavit děti o prázdninách

S každým dalším rokem to bylo horší, a navíc se počet vnoučat zvyšoval. Museli jsme se spolčit s dalšími prarodiči, abychom se z hlídání nezbláznili. Na vnoučata jsme se s manželem těšili. Jak si jich budeme užívat, brát si je na prázdniny. Když se narodil první vnuk, byli jsme štěstím bez sebe, nemohli jsme se nabažit hlídání. Pak přišla vnučka […]

od Karla Pelikánová

Určitě si zasloužila oko za oko, zub za zub!

Nikdy mě nenapadlo, že se sousedka sníží k takové zlomyslnosti. Musela jsem jí to vrátit i s úroky. Samozřejmě se souhlasem celé naší rodiny. Nikdy jsme se sousedy nevycházeli ideálně. I když mezi námi nedošlo k otevřenému boji, skřípání zubů bylo slyšet občas i přes plot. K výbuchu emocí došlo až v době, kdy naše dcera odmaturovala a syn byl na střední. Jejich Aničce […]

od Karla Pelikánová

Všechno se nemusí podařit napoprvé

V lásku jsem už nevěřila. Moje manželství bylo v troskách, přitom jsme vychovávali dvě malé děti. Jejich táta byl bohužel alkoholik. Můj první manžel měl desítky kamarádů, jedním z nich byl i Marek, o kterém chci vyprávět především. Příběh mého prvního manželství není právě nejveselejší, láska to opravdu nebyla. S Petrem jsme se museli brát, čekala jsem dítě. Po svatbě se […]

od Karla Pelikánová

Už vím, že nemusím všechno zvládnout

Uklouzla jsem na dlažbě před domem, nesla dvě tašky s nákupem a snažila se tvářit, že mám vše pod kontrolou, ale neměla. Právě jsem si zlomila ruku. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdybych se zrovna nechystala stěhovat. Po třiceti letech v jednom bytě jsem se rozhodla přestěhovat blíž k dceři. Měla jsem už nachystané […]

od Johana Hůlková

Králíček pomohl tetě zahnat samotu

Díky němu nebyla sama a až do smrti se cítila šťastná. Říkala mu Vivaldi a byla přesvědčená, že to je inkarnovaný skladatel. Přestali jsme jí to vymlouvat. Většinu svého života žila teta Julie uměním. Vznášela se na obláčku výstav, oper, baletů a koncertů vážné hudby. V rodině se říkalo, že milovala jen jednoho muže, jistého maďarského houslistu, který hrál […]

od Karla Pelikánová

Na odlehlé silnici nás vystrašilo divné zjevení

Tajemného jezdce na koni jsme viděly já i kamarádka. Od té zvláštní události uplynulo už pět let, přesto na ni s kamarádkou Janou dodnes často vzpomínáme. Tehdy jsme se vracely autem od společné známé, u které jsme strávily příjemný podzimní víkend. Cesta vedla po méně frekventovaných okreskách. Počasí nebylo zrovna příznivé – ve vzduchu visela […]

od Petr Stránský

I ztráta může přinést něco krásného

Stála jsem na letišti v Paříži u prázdného pásu a sledovala, jak kolem mě lidé odvážejí své kufry, zatímco ten můj pořád nikde. Bylo mi do pláče. mém kufru bylo všechno: oblíbené šaty, léky, sandály, dokonce i knížka, kterou jsem si šetřila na pláž. A hlavně pocit jistoty, že mám všechno pod kontrolou. Ten se ztratil spolu s kufrem. Letištní pracovník […]

od Johana Hůlková

Náš pes uměl předpovídat smrt

Některá zvířata dokážou zachytit mnohem více věcí, než si umíme vysvětlit. Před několika lety jsme měli psa jménem Nelson, na kterého dodnes vzpomínáme se zvláštní směsicí lásky a neklidu. Našli jsme ho jako malé opuštěné štěně přivázané ke stromu na okraji lesa. Někdo ho tam bezcitně nechal napospas osudu. V té době jsme právě přišli […]

od Petr Stránský

Neumím držet jazyk za zuby

Někdy bych si s chutí vrazila pár facek. Jako ve chvíli, kdy jsem vyžvanila velké tajemství. Rozvedla jsem kamarádku. Znaly jsme se od střední školy, po maturitě jsme se jedna druhé ztratily. Bylo to velké překvapení, když jsme se potkaly po dvanácti letech na stejné pražské poště. Obě nás osud zavál do hlavního města. Martina ovdověla, […]

od Karla Pelikánová

Konečně jsem znovu spokojená

Když jsem si před lety otevřela svůj malý obchod, měla jsem pocit, že jsem konečně našla své místo ve světě. Nikdy by mě ale nenapadlo, že jednou nebudu vědět, co dál. Svůj obchod jsem otevírala, když mi bylo něco přes padesát let. To je věk, kdy už člověk ví, co nechce, ale ještě pořád má […]

od Johana Hůlková

Vybírám si bohužel věrné kopie svého táty

Snažila jsem se být ve výběru partnera opatrná, vždy se ale z něj vyklubal můj líný táta. Ten seděl celý den u knihy, můj nynější muž u počítače. Od okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, si pamatuji naši typickou domácí atmosféru. Matka běhá kolem nás, pěti dětí, chodí do práce a doma má pak druhou směnu. Táta někde sedí a čte […]

od Karla Pelikánová