Příběhy – 4. stránka

Příběhy

Můj nejkrásnější vztah zůstal úplně nevinný

Měla jsem své tajemství, které mě dlouho drželo nad vodou. Jako mnoho mladých dívek jsem i já kdysi žila ve světě iluzí. Hltala jsem romantické knížky a věřila, že láska přijde jako zázrak, který změní celý můj život. Když jsem potkala chlapce, o němž jsem byla přesvědčená, že je ten pravý, byla jsem si jistá, […]

od Petr Stránský

Mám muže, který se za mě třeba i porve

Nikdy jsme s manželem nemuseli řešit žádné zásadní problémy, vše jsme zvládali na jedničku, nebo přinejhorším na dvojku. Vše, až na tchána. Tomu manžel musel rázně domluvit. Musím říct, že mám báječného manžela, zaplaťpánbůh za něj. Čas ukázal, že je spolehlivý, věrný a pracovitý. Neměli jsme to vždy jednoduché, zpočátku jsme bydleli v paneláku s mými rodiči v jejich třípokojovém […]

od Karla Pelikánová

Nová Epocha na cestách: Společně za krásami naší vlasti

Už máte v nadcházející turistické sezoně vybráno, které zajímavosti a pamětihodnosti České republiky navštívíte? V prodeji je právě nové číslo Epochy na cestách, které vám při rozhodování určitě pomůže. Nejobsáhlejší průvodce po krásách Čech, Moravy i Slezska Epocha na cestách je i letos praktickým společníkem pro co nejúžasnější strávení volného času a inspirací pro vyjížďky […]

doporučujeme

Naše hodná Bella mě zbavila bolestí zad

Byla to milá, krotká ovečka. Pobíhala po zahradě babičky a spokojeně se pásla. Lezla jsem na ni a vozila se. Netušila jsem, jak moc mi to pomůže. K babičce na vesnici jsme jezdili se sestrou a rodiči často. Sestra byla o čtyři roky starší, než já. Nejvíce jsme se těšily na zvířátka, která babička měla. Ovšem byl tam i jeden velký […]

od Karla Pelikánová

Jak jsem rozbila naši skvělou partu

Byly jsme skvělé kamarádky ze střední. Přísahaly jsme si, že budeme nejlepší parta navždy. Jenže já se nechala strhnout vášní. Na střední škole jsem se potkala s Mirkou a Hanou. Okamžitě jsme si padly do oka. Rozuměly jsme si, jako bychom se znaly odjakživa. Jak čas šel, naše přátelství posilovalo. Po maturitě, když naše studium končilo, jsme […]

od Karla Pelikánová

Sladkou pomstu jsem si opravdu vychutnala

Nevěřila jsem, že by mi Jiří někdy zahnul. Přesto se tak stalo. Chtěla jsem se rozvést, ale nakonec jsem tu radost sousedce udělat nemohla. S Jirkou to byla velká láska už od školky. Já měla ve vztahu vždy navrch, zatímco Jiří žárlil. Nikdy mě nikam nepustil samotnou, zejména na plesy a různé společenské akce. Dokonce i na mé […]

od Karla Pelikánová

Náhodně objevená čísla mi změnila život

Už jsem pochybovala, že mi osud může ještě něco přinést. A pak to přišlo. Vždycky jsem byla racionální a na zázraky jsem nevěřila. Myslela jsem si, že si člověk musí všechno vybojovat sám, jinak to jednoduše nemá mít. Přesto mě potkala událost, kterou si dodnes neumím logicky vysvětlit – a která mi obrátila život správným […]

od Petr Stránský

Na krásné louce mě málem políbil

Můj muž je městský typ. Když jsem ho poznala, vypadal jako hromádka neštěstí. A přírody se bál jako čert kříže. Dneska už je to veselý a usměvavý chlap, venkov ho ale stále neláká. Tetička, k níž jsem jezdívala na letní byt, pronajímala podkroví pětipokojové vily u řeky. Trávila jsem u ní pravidelně celý červenec, někdy i déle, byla báječná, byla s ní […]

od Karla Pelikánová

Asta zachránila dceru v poslední chvíli

Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je […]

od Karla Pelikánová

Energetický vampýr ze mě vysával životní sílu

Nedokázala jsem si vysvětlit, proč se cítím čím dál tím víc slabší. Už během manželství mě přitahovaly věci, které se nedají úplně racionálně vysvětlit. Zajímala jsem se o duchovno, výklady karet nebo astrologii, zatímco můj muž trávil čas spíš u piva nebo u fotbalu. Postupně jsme vedle sebe spíš jen existovali, než skutečně žili jako […]

od Petr Stránský

Nejsem dobrá máma, ale netrápí mě to

Většina matek říká, že by pro své děti dýchaly. Já jsem tyto pocity nikdy neměla. Naštěstí jsem měla zodpovědného manžela. S manželem jsme se poznali, když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Matěj narodil, nic […]

od Karla Pelikánová

Už nikdy nechci propadnout té hrozné panice

Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ta událost tolik zamává. Najednou jsem byla jiný člověk. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo už k večeru, šero, špatná viditelnost a trochu mlha. Pospíchala jsem autem domů, už jsem se viděla ve vaně po náročném pracovním dni. Člověk ale nemá spěchat. Stalo se to za […]

od Karla Pelikánová

Pokračování lásky přišlo až po mnoha letech

Nerozdělil nás osud, ale něčí nešetrný zásah. Bylo mi devatenáct, když jsem Marka poprvé uviděla. Pršelo a já stála bez deštníku na zastávce. Přišel ke mně, beze slova mi ho podržel nad hlavou a usmál se. Tak obyčejný okamžik – a přesto změnil všechno. Milovala jsem ho tak, jak umí milovat jen mladé dívky: bez […]

od Petr Stránský

Josef je moje životní výhra

Na třídní schůzku se rodiče většinou trošku bojí. Jen málokoho potká na této školní akci ohromné štěstí, tak jako se to přihodilo mně. Dcera mě poprosila, abych místo ní zašla na základní školu, kam chodil můj vnuk. Konaly se zrovna třídní schůzky a dcera neměla čas tam dorazit, a tak jsem ji zastoupila. Předem mě varovala, že […]

od Karla Pelikánová

Dívám se na sebe jinýma očima

Mám pocit, že jsem se za své tělo styděla snad už od dětství, a po většinu života jsem se svým fotkám vyhýbala jako revizorům v tramvaji. Vždycky jsem měla pocit, že mám o dvě brady víc než ve skutečnosti a že moje paže mají vlastní poštovní směrovací číslo. Když se rodina chtěla fotit, vždycky jsem se nějak vytratila a všichni […]

od Johana Hůlková

Na svoji snahu pomáhat jsem málem doplatila!

Chtěla jsem nabídnout pomocnou ruku a všichni mi to pak vyčítali. Vždycky jsem si říkala, že jablko nepadá daleko od stromu, ale u mých dětí to neplatilo. Zatímco dcera Markéta byla odjakživa ztělesněním klidu a empatie, můj syn Mirek byl jako z jiného světa. Už od dětství se u něj projevovala povaha, kterou bych s […]

od Petr Stránský