Příběhy – Nejsem sama!

Příběhy

Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila manžela své dcery přijímat. Hned od první chvíle, kdy moje dcera Eva přivedla domů svého nastávajícího, měla jsem z něho divný pocit. Nešlo o nic konkrétního, spíš to byl takový tichý nesoulad, který jsem neuměla pojmenovat. Byl zkrátka jiný, než jsem si představovala: příliš tichý, uzavřený a nečitelný. Já […]

od Petr Stránský

Pomstila jsem se za našeho úžasného pejska

Nafoukaná sousedka si velmi zakládala na své psí aristokratce a naší pouliční směskou Alíkem pohrdala. Tak jsem musela vzít spravedlnost do svých rukou. Poté, co jsme se s Tondou vzali, bydleli jsme v městském bytě. Jak se nám ale narodila dvojčátka, začali jsme shánět domek na vsi. Děti totiž trpěly různými zdravotními neduhy a doktorka nám poradila, že by […]

od Karla Pelikánová

Osudové dny, které změnily historii

Existují dny, které jsou naprosto obyčejné a rychle upadnou v zapomnění, a pak jsou tu dny, které se nesmazatelným písmem otisknou do lidské historie, a je jedno, jestli dojde k významnému objevu nebo děsivé katastrofě. Vezměte si k ruce kalendář a projděte společně s námi historii křížem krážem. Je 10. dubna roku 49 př. n. […]

doporučujeme

Pro vztah je lepší, když jsou manželé rozdílní

První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je úplný opak, i přes neshody nám to ale klape. Vyrostla jsem v rodině, kde byly dobré vztahy na prvním místě. Máma i táta byli velcí pohodáři. Doma byl klid a pokaždé dobrá nálada. Chodili jsme na výlety a za kulturou, naši milovali výstavy […]

od Karla Pelikánová

Stane se, že člověk míní, ale pes mění

Když jsme se rozloučili s Punťou, slíbili jsme si s manželem, že jiného pejska už mít raději nebudeme. Ale znáte to, sliby chyby. Náš pes s námi strávil skoro sedmnáct let, měl hezký a dlouhý psí život, ale i tak bylo loučení velice zlé a bolestné. S manželem jsme se pak zařekli, že už si nikdy v životě pejska nepořídíme, protože Punťu nám […]

od Karla Pelikánová

Vzniklo mezi námi pevné pouto

Žila jsem v přesvědčení, že znám své kořeny. A pak jsem při vyklízení maminčina bytu našla obálku, která byla nadepsaná: „Pro Janu. Až jednou přijde čas.“ Ten čas přišel. A já jsem se v kuchyni opřela o linku, protože se mi podlomila kolena. V obálce byl dopis, ve kterém mi máma psala, že mě s tátou adoptovali krátce po mém narození. Že […]

od Johana Hůlková

Přimkla se ke mně zbloudilá duše

Zjistila jsem, že někdy se naší tváře mohou dotýkat i ti, kdo už dávno zemřeli… Po odchodu do důchodu jsem měla dost času, a tak jsem navštěvovala dávné známé. Mimo jiné jsem si zajela i za bývalou kolegyní Martou. Během hovoru u kávy jsem si několikrát otřela obličej, jako bych na něm měla vlas nebo pavučinu. Marta si toho všimla. Řekla mi, že […]

od Petr Stránský

Moje lež nebyla milosrdná, mstila jsem se

Dlouho jsme byly kamarádky, pak se jí ale začalo dařit. Nemohla jsem se dívat na to, jaká nespravedlnost to je. To místo i toho chlapa jsem měla mít já! Už od základní školy jsme byly nejlepší kamarádky. Naše životy se vyvíjely dost podobně. Jedna si našla kluka traktoristu, druhá zámečníka. Oběma nám vztahy vydržely dva roky […]

od Karla Pelikánová

Jak jsem vyřešila rodinnou situaci

Dcera měla z prvního vztahu nemanželské dítě a posléze se jí narodila další nemanželská holčička. Musela jsem zasáhnout a najít dětem tatínka! Otce svého prvního dítěte poznala naše Hanka na horách. S kamarádkami se vypravily na Slovensko si zalyžovat. Moje dcera Hana se tam zapletla se Slovákem, který na horské chatě pracoval. Když zjistila, že je s ním těhotná, dozvěděla […]

od Karla Pelikánová

Musela jsem změnit své návyky

Když mi bylo něco přes padesát, myslela jsem si, že mám život zvládnutý. Jenže pak přišly události, které mě semlely, a já potřebovala pomoc. Nejdřív nemoc mé maminky, pak reorganizace v práci a nakonec vleklá nespavost, která mě připravovala o energii i náladu. Lékař mi tehdy předepsal léky na uklidnění a spaní. Brala jsem je s pocitem, že je to jen […]

od Johana Hůlková

Na chvilku jsem spatřila skutečného anděla

Nejlepším dárkem k narozeninám byly dobré rady od vyšších sil. Na dramatické životní zvraty lidé reagují různě. Někteří se jimi nenechají zlomit a dál pokračují v nastoupené cestě. Jiný typ lidí se ale zastaví, uzavře se před světem a trápí se. Právě tenhle typ jsem byla i já. Nebylo se komu svěřit Svým manželem jsem si byla natolik jistá, že náš rozvod […]

od Petr Stránský

Bylo těžké vzdát se místa, které jsem tolik milovala

Prodat chatu po dědovi, kde jsem zažila tolik krásných chvil, bylo nesmírně surové. Zdálo se však, že se s tím budu muset smířit. Moji rodiče se rozhodli prodat chatu, kde jsme byli všichni tak šťastni. Bylo to, jako by prodávali vzpomínky na to nejkrásnější, co se v mém životě odehrálo. Myslela jsem, že mi to roztrhne srdce, […]

od Karla Pelikánová

Narození vnučky změnilo všechny mé plány

Když jsem se rozvedla, kamarádky mi říkaly, že mám před sebou „druhou mízu“. Já tomu věřila. Po třiceti letech manželství, které už dávno ztratilo jiskru, jsem si představovala, jak budu konečně žít podle sebe. Už žádné kompromisy, žádné věčné čekání, až se někdo uráčí rozhodnout, kam pojedeme na dovolenou. Měla jsem velké plány. Konečně se […]

od Johana Hůlková

V sousedovi jsem se pořádně spletla

Když člověk žije v jednom domě přes třicet let, myslí si, že už ho nic nepřekvapí. Sousedé ale dokážou vyvést z omylu. Byla jsem vždy všímavá. Ne přímo zvědavá, jen jsem prostě měla oko na detaily. Náš soused, pan Mařík, který byl už delší dobu vdovcem, mi poslední dobou dával hodně podnětů k přemýšlení. Řekla […]

od Petr Stránský

Nebylo nám dopřáno být spolu

Někteří osudoví lidé nás v životě prostě nenávratně minou. Se Standou jsme se znali skoro od doby, kdy jsme se naučili mluvit. Chodili jsme dokonce i do stejné školky. Až na základní škole nás rozdělili do různých tříd – on skončil v „áčku“, já v „béčku“. Protože jsme ale bydleli jen pár ulic od sebe, dál […]

od Petr Stránský

Na Valentýna jsem mu musela odpustit

Utekl dva dny před svatbou. Žila jsem v domnění, že už ho nikdy neuvidím. Když se po letech objevil u mých dveří, nedokázala jsem ho odehnat. Na den, kdy jsem se s Evženem poprvé setkala, nikdy nezapomenu. Jeli jsme stejným vlakem do Prahy, posadil se proti mně, chvíli koukal z okna, a pak jsem ucítila na sobě ten jeho zvědavý […]

od Karla Pelikánová