Příběhy – 2. stránka

Příběhy

Byla jsem moc slušná, chtělo to přitvrdit

Moji rodiče si nevážili toho, že mají příkladnou dcerku. Hádali se, směřovali k rozvodu. A tak jsem musela zasáhnout a jejich lásku zachránit. Naši se rozváděli. Byla jsem z toho úplně na dně, a to mi prosím bylo bezmála osmnáct. Kdyby mi bylo třeba třináct, tak by se to dalo pochopit, ale skoro v osmnácti letech? Přesto jsem vyváděla jako […]

od Karla Pelikánová

Za ztrátu životní lásky můžu sama

Na Petra nikdy nezapomenu, byl to úžasný kluk, plánovali jsme svatbu a společný život. Seznámili jsme se, když nám bylo šestnáct. Dodnes, když si na něj vzpomenu, píchne mě u srdce. To byla láska! Taková snad není ani v románech. Přísahal, že jsem a navždy budu největší láska jeho života. Tak hezky se to poslouchalo. Byli jsme však příliš […]

od Karla Pelikánová

Velká kniha skutečného zločinu

Nová kniha z knižní edice RF-HOBBY vám představí 50 největších kriminálních případů v moderní historii lidstva, od které se nebudete moct odtrhnout. Před více než 430 000 lety se v takzvané Jámě kostí, jeskyni v pohoří Sierra de Atapuer ca ve Španělsku, odehraje brutální masakr, na jehož konci je zavražděný jedinec. Podle archeologů jde o […]

doporučujeme

Najednou se cítím klidná a svobodná

Šediny se mi objevovaly postupně, ale já jsem je roky schovávala pod barvou. Jednoho dne jsem si ale uvědomila, že už s nimi nechci bojovat. První stříbrné pramínky jsem zahlédla už před lety, ale tehdy jsem je brala jako drobnou nepříjemnost, kterou vyřeší barva z drogerie. Postupně se ale objevovaly další a já jsem měla pocit, že […]

od Johana Hůlková

Láska chutná jako vanilková zmrzlina

Měla jsem lakomého tátu, šetřilo se na jídle, topení i oblékání. Chodila jsem hrozně oblečená, i tak se do mě zamiloval nejhezčí kluk ze třídy. Kdysi bývala naše rodina pro smích celé vesnici, kvůli tatínkovi. Byl to v jádru fajn chlap a měl mě i mámu moc rád, přál si pro nás to nejlepší, často hovořil o tom, že jeho životním […]

od Karla Pelikánová

Dvakrát jsem potkala děsivého posla smrti!

Dnes vím, koho spatříme předtím, než opustíme tento svět. Určitě jste někdy viděli obraz nebo film, kde je smrt znázorněna v podobě kostlivce s dlouhou kosou. Podle mé vlastní zkušenosti ale může mít její podoba úplně jinou tvář. A věřte mi, že setkání s ní není nic, na co by člověk snadno zapomněl. Myslela jsem, […]

od Petr Stránský

Lubošek byl lepší, než náš vlastní otec

Manželství mé maminky bylo velmi nešťastné. Nechápu, jak to mohla s naším tátou tak dlouho vydržet, nechápala to ani její vlastní matka a mnoho našich známých. Můj život nebyl nijak růžový. Prostě se mi nevydařil. Máma, ta byla milá, pracovitá, starostlivá. Zato otec, to byl, jak to říct, prostě takový hulvát. Nevážil si naší mámy, ani nás, […]

od Karla Pelikánová

Jeden uzlík se konečně rozvázal

V životě se občas objeví chvíle, kdy si uvědomíme, že některé vztahy si zaslouží druhou šanci. Mně se to stalo uprostřed obyčejného úklidu. Při přerovnávání knih v obýváku z jedné z nich vypadl lístek s krátkým vzkazem. Byl od ženy, která kdysi bývala mojí nejbližší kamarádkou. Vzkaz to byl veselý, psaný jejím rychlým písmem, a já jsem si najednou vybavila, […]

od Johana Hůlková

Ve starém hotelu jsem prožila tajemné setkání

Až zpětně jsem pochopila, co mi to mělo přinést. Před pěti lety jsem jela na týdenní dovolenou sama, bez manžela. Moje kamarádky se tomu divily a některé mě dokonce litovaly. Ptaly se, jestli mi nebude smutno. Ujišťovala jsem je, že ne. Po pravdě jsem ale sama nevěděla, co od toho týdne čekám. Poslední měsíce jsem […]

od Petr Stránský

I malá zahrádka postavila naši maminku na nohy

I když moje maminka většinu života prožila ve městě, vždy vzpomínala na venkov, kde prožila dětství a mládí. Chyběla jí hlavně zahrádka. Maminka ráda vzpomínala na dětství a mládí v malé vesničce na Vysočině, kde měli její rodiče dům a mnoho zvířat. Na vesnici to milovala. Našla si ale kluka z města, mého tátu Josefa, a po svatbě se za ním přestěhovala. […]

od Karla Pelikánová

Max mi dává všechnu svou psí lásku

Někdy člověk udělá rozhodnutí, které vypadá úplně banálně, a přitom mu převrátí život naruby. Já jsem si jednou odpoledne přivezla domů psa z útulku. A netušila jsem, že právě tímto dnem se všechno změní. Když jsem si před pár lety prohlížela stránky brněnského útulku, bylo to spíš ze zvědavosti než z nějakého konkrétního plánu. Děti už dávno měly své […]

od Johana Hůlková

Synovi se už neposmívají, že je Válec

Baculaté děti bývají terčem posměchu svých vrstevníků. Tak to bylo, je a bude. Můj syn o tom ví své. Nakonec se rozhodl, že všem vytře zrak. V rodině jsme všichni pěkně živení Moraváci, abych tak řekla. Vždy jsme si rádi dopřávali dobré jídlo, diety nám nic neříkaly. A je to nejen na mně, ale hlavně na mém muži, vidět. […]

od Karla Pelikánová

Na dovolenou jsem jela sama a málem toho litovala

Některé věci si musí člověk zkrátka prožít. Poté, co jsem loni kamarádkám oznámila, že pojedu na dovolenou úplně sama, dívaly se všechny na mě dívaly, jako bych se zbláznila. Po rozvodu jsem ale potřebovala na chvíli zmizet. Chtěla jsem být sama se sebou a hlavně si dokázat, že se o sebe ještě umím postarat. Úplně […]

od Petr Stránský

Díky prázdninové cestě jsem našla lásku!

Nápad mojí dcery mi nejprve připadal dost bláznivý. Nikdy bych nevěřila, že ještě po padesátce může člověk začít úplně nový život. Já už jsem byla přesvědčená, že mě čekají jen obyčejné dny, práce, domácnost a občasná návštěva dcery s vnoučaty. Na velké změny jsem si netroufala a na lásku jsem už vůbec nemyslela. Po rozvodu […]

od Petr Stránský

Byli jsme na sebe zprvu jako pes a kočka

Dospěla jsem do věku, kdy už byli všichni normální chlapi rozebraní. Zbývali jen rozvedení nebo podivíni. O takové jsem ovšem nestála, a tak jsem se bála, že zůstanu na ocet. Z jedné práce mě vyhodili pro nadbytečnost, a tak jsem si, patřičně zkroušená, hledala nové zaměstnání. Nebylo to v té době jednoduché, byla, jako skoro vždycky, krize, propouštělo se, jedna […]

od Karla Pelikánová

Naše kočky ze dne na den zmizely! Ale kam?

Beze stopy zmizely. Přes dva měsíce se neobjevily. Už jsem naše kočičky oplakala, jejich věci rozprodala. Kočky se ale za několik týdnů vrátily a očividně nestrádaly. Staří Egypťané věřili, že kočky hlídají bránu do podsvětí. Egyptští kněží z výrazu kočičích očí dokonce věštili. Každopádně jsou kočky zvířata tajemná. V naší rodině jsme měli kočky vždycky. Ovšem mně se […]

od Karla Pelikánová