Příběhy – Nejsem sama!

Příběhy

Věděla jsem, že si tu krabičku s kartami musím z antikvariátu odnést. Nikdy jsem si nemyslela, že se ve stáří začnu zajímat o věštění. Celý život jsem byla spíš prakticky založená. Pracovala jsem jako účetní, volné chvíle trávila na zahrádce. Po šedesátce jsem se ale začala dívat jinam – ne do budoucnosti, ale do hloubky. Připomnělo mi […]

od Petr Stránský

Usmířili se až u smrtelné postele otce

Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné […]

od Karla Pelikánová

Nové číslo Šikulkova tvoření je tady!

Čas na nové nápady, úžasné tvoření a spoustu zábavy a fantazie! Vychází nové číslo časopisu Šikulkovo tvoření, které je opět nabité originálními nápady pro malé i větší šikulky. Stačí si připravit šikovné ruce, pár základních pomůcek a chuť tvořit – a můžete se pustit do kreativních dobrodružství, která zvládnete u pracovního stolu, v kuchyni nebo třeba […]

doporučujeme

V přestavbě chalupy nám zabránily tajemné síly

Kolem plánované rekonstrukce se začaly dít tajemné věci. Existují domy, které jako by v sobě ukrývaly staré tajemství, jež se projeví teprve ve chvíli, kdy se je člověk pokusí změnit. Přesně to se stalo nám, když jsme si pořídili chalupu v Orlických horách. Hned jsem věděla, že tam chci Michal, můj manžel zdědil po rodičích […]

od Petr Stránský

Nemohla jsem Vencu sestře nechat

Když jsem nemohla lásku najít já, nedokázala, jsem přenést přes srdce, že by moje sestra měla mít šťastný vztah. Musela jsem jednat. V mládí jsem byla veselá holka, která si chtěla jen užívat. S kolika kluky jsem chodila, bych těžko spočítala. To moje mladší sestra Miluška byla jiná. Byla to tichá duše, která byla raději doma, než […]

od Karla Pelikánová

Naše hrdličky, jak jim říkali, mi zlomily srdce

S Liborem ze sousedství jsme vedle sebe vyrůstali. Zdálo se, že se naše dětské přátelství změní v celoživotní lásku. Můj nejlepší kamarád a moje nejlepší kamarádka. Kdysi dávno jsem prožila drama, které bolelo, jako bych si rozřezala ruce o střepy rozbité vázy. Proč se to muselo stát? Libor byl můj nejlepší kamarád, ale věděla jsem a doufala, že i on to […]

od Karla Pelikánová

Loni v zimě jsem přišla o svůj domov

Požár vznikl nečekaně a nedalo se s ním nic dělat. Stalo se to loni v únoru, v jeden mrazivý den. Dům, ve kterém jsme s manželem žili padesát let, stál na kopci, obklopený zahradou, která byla pro mě vždycky místem klidu. Ten den jsem se probudila a cítila zvláštní ticho. Manžel odjel do města vyřídit […]

od Petr Stránský

Došlo mi, že mámin objev je fajn chlap

Táta odešel k jiné ženě, s níž měl další dítě, ale o ně se staral, zatímco já jsem mu byla lhostejná. Mé dětství nebylo jednoduché. Moje vzpomínky na tátu postupně bledly a mizely, vídali jsme se míň a míň. Trápily mě zlé sny, v nichž jsem se vlekla nočním městem, hledala jsem tátu a cítila hluboké zoufalství. Někam se asi schoval, zkontrolovala […]

od Karla Pelikánová

Málem jsem zmeškala synovu svatbu!

Toho rána jedna komplikace následovala za druhou. Dnes už se tomu všemu směji, ale tenkrát, když se to stalo, jsem měla opravdu nahnáno, že vše pokazím. Ženil se totiž můj jediný syn Martin. Měla jsem za sebou několik týdnů příprav, seznamů, poznámek, telefonátů a starostí. Přesto jsem to nakonec byla já, kdo málem zmeškal synovu […]

od Petr Stránský

Jak pro Haryka přestaly kočky existovat

Toho psa všichni v domě milovali, byl chytrý, hodný a poslušný. Jen jedna věc ho dokázala proměnit v zuřivou saň. Přítomnost kočky! Náš dům byl jeden z řady domů v ulici a skoro v každém měli psa nebo kočku, nebo obojí. My měli psa jménem Haryk. Měl to být vlčák, ale spíše to byla „směs ulice“. Ale i tak byl roztomilý a šikovný. Tatínek […]

od Karla Pelikánová

Proč se můj syn povedl po svém otci?

Doufala jsem, že si syn vezme z otce odstrašující příklad. Opak byl pravdou. Stal se z něj stejný blázen, posedlý zdravou výživou jako je táta. Já i můj manžel Pavel jsme vyrůstali na vesnici, tak jsem si myslela, že máme na většinu věcí stejný názor. I na jídlo. Vždyť ho doma i ve škole přece také krmili svíčkovou, knedlíkem a slepicí […]

od Karla Pelikánová

Snacha už mě nikdy nenechá hlídat vnoučka

Chtěla jsem si s Matýskem jen užít sněhovou nadílku tak, jako jsem to znala ze svého dětství. Nedošlo mi ale, že on je městské, zhýčkané dítě. Byla třeskutá zima, všude plno sněhu. Takové počasí na vsi v horách, kde jsem vyrůstala, si pamatuju. Jako by tu vesničku Lada vymaloval, jak byla krásně zasněžená. Vnoučkovi Matýskovi bylo pět […]

od Karla Pelikánová

Pravda o naší dceři nás naprosto šokovala

Nikdy bych netušila, že naši rodinu potká taková zkouška. Ale stalo se. Osud nejspíš chtěl, abychom pochopili, jak moc držíme pospolu. S mým manželem jsme vychovali tři děti – dvě holky a kluka. Naše nejstarší Johana vystudovala vysokou školu a vzala si doktora, děti nemají žádné. Náš nejmladší, Vojtěch, nedávno dokončil vysokou, loni se oženil a ani o něj nemáme […]

od Karla Pelikánová

Láska někdy přichází vážně nečekaně

Chtěla jsem se zbavit jedné špatné závislosti a našla jsem závislost krásnou. První cigaretu jsem vykouřila už v patnácti. Měla jsem z toho zvláštní pocit důležitosti, tím spíš, že jsme se museli před dospělými schovávat v parcích a na dvorech. Jinak jsem si ale kouřením nic nekompenzovala, nikotin mi prostě zachutnal. Přerostlo mi to přes […]

od Petr Stránský

Během zimy jsem ztratila svůj domov

Požár postupoval tak, že se nedalo vůbec nic dělat. Stalo se to loni v únoru, v jeden mrazivý den. Dům, ve kterém jsme s manželem žili padesát let, stál na kopci, obklopený zahradou, která byla pro mě vždycky místem klidu. Ten den jsem se probudila a cítila zvláštní ticho. Manžel odjel do města vyřídit pár věcí a já chtěla uklízet. Jen jsme bezmocně […]

od Petr Stránský

Na dlouhé túře jsem našla sama sebe

Během úklidu komory na mě vykoukly staré pohorky. Byly to ty samé, které jsem si kdysi koupila na výlet do Krkonoš a od té doby na ně sedal prach. alší den jsem si je nazula. Trochu vrzaly, tkaničky byly ztvrdlé, ale seděly jako kdysi. Vyrazila jsem na krátkou túru za město, jen k lesu, kde […]

od Johana Hůlková