Příběhy – Nejsem sama!

Příběhy

Kamarádka uměla vyčíst, kdy mi hrozí nějaké nebezpečí. Někteří lidé na osud věří, jiní považují podobné věci za náhodu. Já sama jsem byla vždy spíš skeptická, ale život mi několikrát ukázal, že ne všechno se dá racionálně vysvětlit. Velkou zásluhu na tom má moje kamarádka Jarmila, která se už řadu let věnuje vykládání karet. Začala […]

od Petr Stránský

Přestala jsem o sebe dbát, to byla chyba

Myslela jsem si, že důležité není, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Lidem v mém okolí to ale jedno nebylo. Bohužel ani mému manželovi. Pravdou je, že jsem dlouho spoléhala na to, že vypadám dobře i bez líčení a návštěvy kadeřnice. Ani oblečení jsem si moc nekupovala. Utrácet peníze za parádu se mi zdálo zbytečné. Teprve, když […]

od Karla Pelikánová

Knihovnička Bylinková terapie pro zdraví a krásu je právě v prodeji!

Právě vychází další pokračování úspěšné Knihovničky „Lexikon léčivých bylinek“. Využijte zázračnou moc léčivých rostlinek a vneste je do svého života! Stejně jako v minulých vydáních, tak i tentokrát vás seznámíme s léčivou silou bylinek a prozradíme vám jednoduché návody na to, jak je správně použít k léčbě nejrůznějších nemocí a zdravotních obtíží. Jde o velmi […]

doporučujeme

S maminkou jsem navázala posmrtné spojení

Dopis z minulosti mě dojal až k slzám. Je mi pětapadesát let a celý život jsem se považovala za racionálního člověka. Nikdy jsem se nezajímala o nadpřirozené jevy, věštby ani duchovní světy. Věřila jsem jen tomu, co si dokážu vysvětlit. Přesto se mi před několika lety stalo něco, co dodnes nedokážu jednoznačně objasnit. Možná si […]

od Petr Stránský

Proč jsem musela mít ten chytrý telefon?

Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových […]

od Karla Pelikánová

Tátův pohřeb odhalil to velké tajemství

Naše rodina byla harmonická. Rodiče spolu žili šťastně, rozdělila je až smrt. Tehdy se i mně změnil život. Zjistila jsem, že nejsem tatínkova… Na pohřbu otce byli všichni jeho známí. Mé oko zbystřilo, když jsem si všimla neznámého muže, který mě neustále pozoroval. Někoho mi připomínal. Ptala jsem se marně svých a otcových známých, kdo to je, […]

od Karla Pelikánová

Jak jsme znovu vyrazili na rande na naši stráň

Nikdy mě ani nenapadlo, že by se staré zlaté časy mohly vrátit. Ale jak se říká, zázraky se dějí, ač zdaleka ne každý den. Všimla jsem si, když jsem šla na houby, že tu ruinu naproti nám někdo konečně opravuje, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Myslela jsem, že nový majitel. Když jsem se vracela s poloprázdným […]

od Karla Pelikánová

Nemoc mě naučila vážit si obyčejných věcí

Když člověk onemocní, začne si vážit maličkostí. Ještě dnes si pamatuji ten den, kdy mi lékař oznámil diagnózu. Seděla jsem v ordinaci, dívala se z okna na šedou oblohu a měla pocit, že se svět na okamžik zastavil. Bylo mi tehdy osmapadesát let a myslela jsem si, že to nejtěžší už mám za sebou. Děti […]

od Petr Stránský

Na svoji hrdost jsem těžce doplatila

Nejspíš jsem se připravila o možnost prožít krásný rodinný život. V mládí jsem byla temperamentní, ráda jsem si užívala života a občas jsem se dostala do situací, které budily pozornost okolí. V malém městě, kde se každý o každém dozvěděl téměř všechno, se podobná pověst šířila rychle. Dobře to věděl i Vojta, se kterým jsem […]

od Petr Stránský

Není snadné zabavit děti o prázdninách

S každým dalším rokem to bylo horší, a navíc se počet vnoučat zvyšoval. Museli jsme se spolčit s dalšími prarodiči, abychom se z hlídání nezbláznili. Na vnoučata jsme se s manželem těšili. Jak si jich budeme užívat, brát si je na prázdniny. Když se narodil první vnuk, byli jsme štěstím bez sebe, nemohli jsme se nabažit hlídání. Pak přišla vnučka […]

od Karla Pelikánová

Určitě si zasloužila oko za oko, zub za zub!

Nikdy mě nenapadlo, že se sousedka sníží k takové zlomyslnosti. Musela jsem jí to vrátit i s úroky. Samozřejmě se souhlasem celé naší rodiny. Nikdy jsme se sousedy nevycházeli ideálně. I když mezi námi nedošlo k otevřenému boji, skřípání zubů bylo slyšet občas i přes plot. K výbuchu emocí došlo až v době, kdy naše dcera odmaturovala a syn byl na střední. Jejich Aničce […]

od Karla Pelikánová

Všechno se nemusí podařit napoprvé

V lásku jsem už nevěřila. Moje manželství bylo v troskách, přitom jsme vychovávali dvě malé děti. Jejich táta byl bohužel alkoholik. Můj první manžel měl desítky kamarádů, jedním z nich byl i Marek, o kterém chci vyprávět především. Příběh mého prvního manželství není právě nejveselejší, láska to opravdu nebyla. S Petrem jsme se museli brát, čekala jsem dítě. Po svatbě se […]

od Karla Pelikánová

Už vím, že nemusím všechno zvládnout

Uklouzla jsem na dlažbě před domem, nesla dvě tašky s nákupem a snažila se tvářit, že mám vše pod kontrolou, ale neměla. Právě jsem si zlomila ruku. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdybych se zrovna nechystala stěhovat. Po třiceti letech v jednom bytě jsem se rozhodla přestěhovat blíž k dceři. Měla jsem už nachystané […]

od Johana Hůlková

Králíček pomohl tetě zahnat samotu

Díky němu nebyla sama a až do smrti se cítila šťastná. Říkala mu Vivaldi a byla přesvědčená, že to je inkarnovaný skladatel. Přestali jsme jí to vymlouvat. Většinu svého života žila teta Julie uměním. Vznášela se na obláčku výstav, oper, baletů a koncertů vážné hudby. V rodině se říkalo, že milovala jen jednoho muže, jistého maďarského houslistu, který hrál […]

od Karla Pelikánová

Na odlehlé silnici nás vystrašilo divné zjevení

Tajemného jezdce na koni jsme viděly já i kamarádka. Od té zvláštní události uplynulo už pět let, přesto na ni s kamarádkou Janou dodnes často vzpomínáme. Tehdy jsme se vracely autem od společné známé, u které jsme strávily příjemný podzimní víkend. Cesta vedla po méně frekventovaných okreskách. Počasí nebylo zrovna příznivé – ve vzduchu visela […]

od Petr Stránský

I ztráta může přinést něco krásného

Stála jsem na letišti v Paříži u prázdného pásu a sledovala, jak kolem mě lidé odvážejí své kufry, zatímco ten můj pořád nikde. Bylo mi do pláče. mém kufru bylo všechno: oblíbené šaty, léky, sandály, dokonce i knížka, kterou jsem si šetřila na pláž. A hlavně pocit jistoty, že mám všechno pod kontrolou. Ten se ztratil spolu s kufrem. Letištní pracovník […]

od Johana Hůlková