Příběhy – Nejsem sama!

Příběhy

Uklouzla jsem na dlažbě před domem, nesla dvě tašky s nákupem a snažila se tvářit, že mám vše pod kontrolou, ale neměla. Právě jsem si zlomila ruku. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdybych se zrovna nechystala stěhovat. Po třiceti letech v jednom bytě jsem se rozhodla přestěhovat blíž k dceři. Měla jsem už nachystané […]

od Johana Hůlková

Králíček pomohl tetě zahnat samotu

Díky němu nebyla sama a až do smrti se cítila šťastná. Říkala mu Vivaldi a byla přesvědčená, že to je inkarnovaný skladatel. Přestali jsme jí to vymlouvat. Většinu svého života žila teta Julie uměním. Vznášela se na obláčku výstav, oper, baletů a koncertů vážné hudby. V rodině se říkalo, že milovala jen jednoho muže, jistého maďarského houslistu, který hrál […]

od Karla Pelikánová

Nejbouřlivější nevěry, zrady a rozvody

Životy celebrit patří k ostře sledovaným, takže to nikdo z nich nemá v soukromí příliš snadné. Prožívají podobná osobní dramata jako spousta běžných lidí, ale pod drobnohledem médií. V tomto speciálním vydání vašeho oblíbeného týdeníku Můj čas na kafíčko jsme se zaměřili na trpké osudy těch nejslavnějších mužů a žen z oblasti showbyznysu. Přečtěte si […]

doporučujeme

Na odlehlé silnici nás vystrašilo divné zjevení

Tajemného jezdce na koni jsme viděly já i kamarádka. Od té zvláštní události uplynulo už pět let, přesto na ni s kamarádkou Janou dodnes často vzpomínáme. Tehdy jsme se vracely autem od společné známé, u které jsme strávily příjemný podzimní víkend. Cesta vedla po méně frekventovaných okreskách. Počasí nebylo zrovna příznivé – ve vzduchu visela […]

od Petr Stránský

I ztráta může přinést něco krásného

Stála jsem na letišti v Paříži u prázdného pásu a sledovala, jak kolem mě lidé odvážejí své kufry, zatímco ten můj pořád nikde. Bylo mi do pláče. mém kufru bylo všechno: oblíbené šaty, léky, sandály, dokonce i knížka, kterou jsem si šetřila na pláž. A hlavně pocit jistoty, že mám všechno pod kontrolou. Ten se ztratil spolu s kufrem. Letištní pracovník […]

od Johana Hůlková

Náš pes uměl předpovídat smrt

Některá zvířata dokážou zachytit mnohem více věcí, než si umíme vysvětlit. Před několika lety jsme měli psa jménem Nelson, na kterého dodnes vzpomínáme se zvláštní směsicí lásky a neklidu. Našli jsme ho jako malé opuštěné štěně přivázané ke stromu na okraji lesa. Někdo ho tam bezcitně nechal napospas osudu. V té době jsme právě přišli […]

od Petr Stránský

Neumím držet jazyk za zuby

Někdy bych si s chutí vrazila pár facek. Jako ve chvíli, kdy jsem vyžvanila velké tajemství. Rozvedla jsem kamarádku. Znaly jsme se od střední školy, po maturitě jsme se jedna druhé ztratily. Bylo to velké překvapení, když jsme se potkaly po dvanácti letech na stejné pražské poště. Obě nás osud zavál do hlavního města. Martina ovdověla, […]

od Karla Pelikánová

Konečně jsem znovu spokojená

Když jsem si před lety otevřela svůj malý obchod, měla jsem pocit, že jsem konečně našla své místo ve světě. Nikdy by mě ale nenapadlo, že jednou nebudu vědět, co dál. Svůj obchod jsem otevírala, když mi bylo něco přes padesát let. To je věk, kdy už člověk ví, co nechce, ale ještě pořád má […]

od Johana Hůlková

Vybírám si bohužel věrné kopie svého táty

Snažila jsem se být ve výběru partnera opatrná, vždy se ale z něj vyklubal můj líný táta. Ten seděl celý den u knihy, můj nynější muž u počítače. Od okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, si pamatuji naši typickou domácí atmosféru. Matka běhá kolem nás, pěti dětí, chodí do práce a doma má pak druhou směnu. Táta někde sedí a čte […]

od Karla Pelikánová

Ve staré knize se skrývalo malé překvapení

Po letech jsem si přečetla jeden tajný vzkaz. Čím víc se blížil můj odchod do důchodu, tím častěji jsem se vracela myšlenkami do minulosti. Ráda jsem si prohlížela staré fotografie, vzpomínala na mládí, přátele i okamžiky, které pro mě kdysi tolik znamenaly. Napadlo mě také, že bych si znovu mohla přečíst knihy, které jsem milovala […]

od Petr Stránský

Z manželství mé dcery se stalo peklo!

Svého druhého životního partnera si Helena nevybrala dobře. Vždycky jsem si přála velkou rodinu a snila o tom, že budu mít alespoň tři děti. Život to ale zařídil jinak a nakonec jsem měla jen jedinou dceru Helenu. O to víc jsem se jí snažila dát všechno, co jsem mohla. Před rokem mi navíc náhle zemřel […]

od Petr Stránský

Vlastní syn je pro mě jen zklamáním

Život je jako loterie. Vsadíš vše a nevyhraješ, vsadíš pár korun, a vyhraješ milion… Vlastní dítě se mi nevyvedlo, zato s nevlastním si skvěle rozumím. Pod vlivem velké lásky a naprostého okouzlení jsem se v osmnácti zamilovala. Miroslav byl o třináct let starší a měl z předešlého manželství osmiletého syna Tomáše. Bylo mi to jedno, šla jsem si za svým. Přítel se do […]

od Karla Pelikánová

Náš kůň zachránil les před požárem

Jako dřevorubec jezdil manžel občas po lese na koni, protože všude se s technikou zkrátka nedostanete. Jednou ho náš koník Vili „varoval“, že cítí oheň. Nemýlil se. S požáry lesů se v dnešní době, kdy je velké sucho, roztrhl doslova pytel. Všude se hovoří o tom, aby lidé neodhazovali nedopalky nebo nerozdělávali v lese oheň. Jenže to ani zdaleka není jediné […]

od Karla Pelikánová

I maminčiny květiny držely smutek

Moji drahou maminku měl každý rád. S velkou láskou se starala i o květiny. Když zemřela, všechny rostliny uvadly, i když jsem se snažila. Byl to poklad v lidské podobě, moje maminka se vůbec neuměla mračit nebo se na někoho zlobit. Bylo to takové sluníčko, a to nejen pro naši rodinu, ale pro celé okolí. Milovali ji mladí i staří. Někteří v ní […]

od Karla Pelikánová

Osud si s námi pořádně pohrál

Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že svědek mého muže na svatbě se jednou postaví na mou stranu. S Martinem jsme se brali v době, kdy mi bylo pětadvacet. Nemuseli jsme, ale byli jsme tak zamilovaní, že jsme cítili potřebu svůj vztah zpečetit tímto krokem. Otěhotněla jsem rok po svatbě, […]

od Karla Pelikánová

Zraněný manžel mi vyslal zprávu na dálku

Naše spojení se potvrdilo v kritické situaci Ve třiceti letech jsem se podruhé vdala. Moje první manželství skončilo po třech letech, ale s Adamem jsem dodnes. Mezi námi vzniklo pouto tak silné, že mám někdy pocit, jako bychom sdíleli jednu duši. A jednou se to ukázalo způsobem, který mě dodnes mrazí. Jeho telefon byl nedostupný […]

od Petr Stránský