Příběhy – Nejsem sama!

Příběhy

Když člověk žije v jednom domě přes třicet let, myslí si, že už ho nic nepřekvapí. Sousedé ale dokážou vyvést z omylu. Byla jsem vždy všímavá. Ne přímo zvědavá, jen jsem prostě měla oko na detaily. Náš soused, pan Mařík, který byl už delší dobu vdovcem, mi poslední dobou dával hodně podnětů k přemýšlení. Řekla […]

od Petr Stránský

Nebylo nám dopřáno být spolu

Někteří osudoví lidé nás v životě prostě nenávratně minou. Se Standou jsme se znali skoro od doby, kdy jsme se naučili mluvit. Chodili jsme dokonce i do stejné školky. Až na základní škole nás rozdělili do různých tříd – on skončil v „áčku“, já v „béčku“. Protože jsme ale bydleli jen pár ulic od sebe, dál […]

od Petr Stránský

Nové vydání časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy

Je tu únor a s ním i nové číslo báječného časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy, které vám ukáže, že se můžete radovat a užívat si života i v pošmourných chladných dnech. A právě proto jsme nové číslo věnovaly tématu, které je nám všem blízké: Když to doma trochu skřípe. S nadhledem, pochopením a […]

doporučujeme

Na Valentýna jsem mu musela odpustit

Utekl dva dny před svatbou. Žila jsem v domnění, že už ho nikdy neuvidím. Když se po letech objevil u mých dveří, nedokázala jsem ho odehnat. Na den, kdy jsem se s Evženem poprvé setkala, nikdy nezapomenu. Jeli jsme stejným vlakem do Prahy, posadil se proti mně, chvíli koukal z okna, a pak jsem ucítila na sobě ten jeho zvědavý […]

od Karla Pelikánová

Nikdy nevíte, komu se na ulici nebudete líbit

Syn je hodný a slušný člověk. To ale nestačí k tomu, abyste byli sympatičtí každému. Čekání v noci na autobus ho stálo málem život. Můj syn Michal ve škole nikdy nepatřil k premiantům, ale nějak dodělal učňák a našel si dobré místo automechanika. Dětství neměl lehké. Byla jsem na něj a jeho dva bratry sama. Měla jsem se hodně co ohánět. […]

od Karla Pelikánová

Manžel ukončil můj věčný boj s nadváhou

O svou postavu jsem se hrozně bála. Propadala jsem panice, když jsem po dětech přibrala dvacet kilo. Nakonec jsem pochopila, že na tom nezáleží. V době svého mládí jsem měla postavičku jako lusk, mohla jsem si dovolit upnuté svetříky a odvážné plavky. Kamarádky mi záviděly. „Ty bys mohla dělat modelku!“ slýchala jsem. V pětadvaceti mě uhnal Petr, inženýr v naší […]

od Karla Pelikánová

Jak mi moji rodiče (ne)vybrali ženicha

Dohazovačství patří leda tak do Prodané nevěsty, v moderních dobách nemá co dělat. A pokud ano, pak působí poměrně legračně. Dnes už to zní neuvěřitelně, ale je to pravda. Naši mi dohazovali ženicha, mladíka Ivana, protože si mysleli, že se s ním budu mít dobře. Jeho táta pracoval na okresním národním výboru a byl, jak se hezky říká, velké […]

od Karla Pelikánová

Můj život ovlivnily tarotové karty

Věděla jsem, že si tu krabičku s kartami musím z antikvariátu odnést. Nikdy jsem si nemyslela, že se ve stáří začnu zajímat o věštění. Celý život jsem byla spíš prakticky založená. Pracovala jsem jako účetní, volné chvíle trávila na zahrádce. Po šedesátce jsem se ale začala dívat jinam – ne do budoucnosti, ale do hloubky. Připomnělo mi […]

od Petr Stránský

Usmířili se až u smrtelné postele otce

Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné […]

od Karla Pelikánová

V přestavbě chalupy nám zabránily tajemné síly

Kolem plánované rekonstrukce se začaly dít tajemné věci. Existují domy, které jako by v sobě ukrývaly staré tajemství, jež se projeví teprve ve chvíli, kdy se je člověk pokusí změnit. Přesně to se stalo nám, když jsme si pořídili chalupu v Orlických horách. Hned jsem věděla, že tam chci Michal, můj manžel zdědil po rodičích […]

od Petr Stránský

Nemohla jsem Vencu sestře nechat

Když jsem nemohla lásku najít já, nedokázala, jsem přenést přes srdce, že by moje sestra měla mít šťastný vztah. Musela jsem jednat. V mládí jsem byla veselá holka, která si chtěla jen užívat. S kolika kluky jsem chodila, bych těžko spočítala. To moje mladší sestra Miluška byla jiná. Byla to tichá duše, která byla raději doma, než […]

od Karla Pelikánová

Naše hrdličky, jak jim říkali, mi zlomily srdce

S Liborem ze sousedství jsme vedle sebe vyrůstali. Zdálo se, že se naše dětské přátelství změní v celoživotní lásku. Můj nejlepší kamarád a moje nejlepší kamarádka. Kdysi dávno jsem prožila drama, které bolelo, jako bych si rozřezala ruce o střepy rozbité vázy. Proč se to muselo stát? Libor byl můj nejlepší kamarád, ale věděla jsem a doufala, že i on to […]

od Karla Pelikánová

Loni v zimě jsem přišla o svůj domov

Požár vznikl nečekaně a nedalo se s ním nic dělat. Stalo se to loni v únoru, v jeden mrazivý den. Dům, ve kterém jsme s manželem žili padesát let, stál na kopci, obklopený zahradou, která byla pro mě vždycky místem klidu. Ten den jsem se probudila a cítila zvláštní ticho. Manžel odjel do města vyřídit […]

od Petr Stránský

Došlo mi, že mámin objev je fajn chlap

Táta odešel k jiné ženě, s níž měl další dítě, ale o ně se staral, zatímco já jsem mu byla lhostejná. Mé dětství nebylo jednoduché. Moje vzpomínky na tátu postupně bledly a mizely, vídali jsme se míň a míň. Trápily mě zlé sny, v nichž jsem se vlekla nočním městem, hledala jsem tátu a cítila hluboké zoufalství. Někam se asi schoval, zkontrolovala […]

od Karla Pelikánová

Málem jsem zmeškala synovu svatbu!

Toho rána jedna komplikace následovala za druhou. Dnes už se tomu všemu směji, ale tenkrát, když se to stalo, jsem měla opravdu nahnáno, že vše pokazím. Ženil se totiž můj jediný syn Martin. Měla jsem za sebou několik týdnů příprav, seznamů, poznámek, telefonátů a starostí. Přesto jsem to nakonec byla já, kdo málem zmeškal synovu […]

od Petr Stránský

Jak pro Haryka přestaly kočky existovat

Toho psa všichni v domě milovali, byl chytrý, hodný a poslušný. Jen jedna věc ho dokázala proměnit v zuřivou saň. Přítomnost kočky! Náš dům byl jeden z řady domů v ulici a skoro v každém měli psa nebo kočku, nebo obojí. My měli psa jménem Haryk. Měl to být vlčák, ale spíše to byla „směs ulice“. Ale i tak byl roztomilý a šikovný. Tatínek […]

od Karla Pelikánová