Příběhy – Nejsem sama!

Příběhy

Románek ze služební cesty měl smutnou dohru

Udělala jsem velkou chybu, která se nedala bohužel vrátit zpátky. Bylo mi tehdy krátce po padesátce, což je věk, kdy už by to měla mít žena v hlavě srovnáno. Přesto jsem se ocitla na prahu rozhodnutí, které mohlo definitivně smazat všechno, co jsem předtím budovala. Můj největší životní omyl neměl podobu špatné investice. Jmenoval se […]

od Petr Stránský

Když jsem zvládla počítač já, zvládne ho každý!

Nechtěla jsem ustrnout, i když jsem babička. Tak se jednoho dne stala vnučka mým učitelem. Už vím, že strach byl můj největší nepřítel. Z mobilu, počítače, internetu, sociálních sítí a podobných vymožeností jsem měla hrůzu. Asi jako každý člověk v mém věku. Na straně druhé mě vnitřně štvalo, že si dokážu na mobilu jen vytočit telefonní číslo a stěží napsat […]

od Karla Pelikánová

Nové vydání časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy

Je tu duben, trochu rozmarný, ale plný slibů, vůní a chutí, stejně jako šálek dobré kávy. A přesně takové je i nové vydání báječného časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy. Jaro se sice probouzí pomaleji, než byste si přála, ale my vám přinášíme pořádnou porci inspirace, která vás probere spolehlivěji než dvojité espresso. Začít […]

doporučujeme

Hrála jsem zlé sousedce na nervy parádní serenádu

Všem v paneláku dělala ze života peklo. Byla bezohledná a sobecká. Tak jsem vzala do ruky po letech housle. Jen jsme se nastěhovali do panelového domu na sídlišti, už vynadala manželovi, že zaparkoval před vchodem. Chtěl si jen z auta vystrčit krabici s nářadím. Ječela na něho jako siréna, že před vchodem je zakázáno parkovat. Jednou si počkala na […]

od Karla Pelikánová

Jak nás zajíček Bob zbavil alergií

Dcera našla toho malého chlupáčka v trávě, a nedala si ho vzít. Bylo to přesně na Velký pátek, a to se prý dějí zázraky. Ten zajíček nám opravdu přinesl štěstí. Když byly naše děti malé, jezdili jsme na Velikonoce k mým rodičům na venkov. Svátky jara tam byly mnohem krásnější a zajímavější, než ve městě. Tam se držely tradice vždycky, […]

od Karla Pelikánová

Záhadný muž kolem sebe šířil zlo

Nový přistěhovalec do vesnice byl pro všechny hrozbou. V mnoha rodinách se vypráví staré příběhy a historky. Některé jsou veselé, jiné napínavé a občas se objeví i strašidelné. O jeden z nich, který mi kdysi vyprávěla moje babička, se s vámi chci podělit. Temné proroctví se naplnilo Babička žila v mládí v jedné vesnici na […]

od Petr Stránský

Byla jsem vážně tak špatná teta?

Když se sestře narodily děti, hlídala jsem je a vychovávala hlavně já. Vyrůstaly s mými dětmi a já všem měřila stejně. Teď o mně šíří pomluvy a lži. Moje sestra Sabina si budovala celý život kariéru. Už v dětství byla jako mladší protežovaná, zatímco všechny povinnosti ležely na mně. Já se musela postarat o barák a babičku, sestra se vydala studovat vysokou školu. […]

od Karla Pelikánová

S kočkou jsme byly nejlepší přítelkyně

Narodila se ve stejný den jako já. Věděla jsem, že je to znamení, a že právě tuto kočičku si z útulku domů odnesu. Líza měla dokonce i stejný osud jako já… Když jsem se rozhodla, že nám pořídím nějakého domácího mazlíčka, byla dcera nadšená. Prosila mě už dlouho, ať jí koupím kočičku. Nakonec jsme se shodly, že si […]

od Karla Pelikánová

Na dovolené v cizí zemi jsem měla tajemný zážitek

Věci, které se staly v minulosti, mohou vrhat stín do přítomnosti. Před několika lety jsme s mým mužem trávili dovolenou v jedné nejmenované středomořské zemi. Já nikdy nevydržím celé dny jen tak polehávat na pláži, takže jsem se často vydávala objevovat okolí. Manžel se mnou chodil jen občas, a protože jsem ho nechtěla nutit, většinu […]

od Petr Stránský

Pochopila jsem, že takový život není pro mě

Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě. Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole. Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, […]

od Karla Pelikánová

Můj muž je poklad, ještěže jsem ho našla

V osmnácti letech jsem se zamilovala do ženatého muže. Ubezpečoval mě stále dokola, že se stoprocentně rozvede, ale musíme počkat, až jeho děti odrostou. Ten ženatý muž mi zničil život. Tedy, abych byla sebekritická, rozhodně jsem v tom nebyla tak docela nevinně. Naopak, dost jsem se na tom podílela. Kdybych byla bývala rozumnější, všechno mohlo být jinak. […]

od Karla Pelikánová

Výběrem partnera mě dcera šokovala

Nikdy bych netušila, v jaké životní roli se ocitnu. Už od dob základní školy patřil Filip k nejdůležitějším lidem v mém životě. V době dospívání jsme spolu dokonce krátce tvořili pár. Rozešli jsme se, ale dokázali jsme si uchovat pevné přátelství a zůstali jsme si blízcí. Oba měli stejného koníčka Můj život se pak ubíral […]

od Petr Stránský

Dostala jsem dopis starý čtyřicet let

Některá setkání se uskuteční až v té správné době. Je mi osmapadesát let a už několik roků po rozvodu žiji sama. Nevadí mi to, zvykla jsem si na svůj rytmus, na ticho bytu, na to, že si večer pustím hudbu, která se líbí mně, a že si o víkendu udělám výlet, kam chci. Občas mě […]

od Petr Stránský

Můj muž odmítal být hodinovým manželem

Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět. Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. […]

od Karla Pelikánová

Trapas mi přihrál nejlepšího muže mého života

Svému budoucímu muži jsem padla k nohám – doslova. Byl to trapas a já se bála, že jsem si tím u Richarda navždy zničila všechny šance. Ten kluk se mi moc líbil! Jmenoval se Richard a jezdil do naší vesnice na prázdniny. Hodně sportoval, hrál fotbal a také hokej. Když mi bylo patnáct, měla jsem dojem, že po mně začal […]

od Karla Pelikánová

Milosrdná lež bývá někdy lepší než zlá pravda

Bydlela jsem jen s babičkou v malém venkovském baráčku, slepice někdy zabloudily i do kuchyně. Ale bylo mi tam náhodou dobře. Je to už dávno. Naši utekli do Rakouska v pevném přesvědčení, že dítě, tedy mě, za nimi československé úřady urychleně pošlou. Nevím, kdo jim to nakukal, třeba se to někdy doopravdy stalo, ale v našem případě to takhle nefungovalo. […]

od Karla Pelikánová