Příběhy – 3. stránka

Příběhy

V padesáti letech jsem tajně udělala maturitu!

Celý život jsem poslouchala nepříjemné poznámky. Poprvé jsem kdysi odešla ze školy, když mi bylo devatenáct. Nebylo to proto, že bych byla hloupá nebo líná. Doma jsme tehdy řešili peníze, maminka onemocněla a já si našla práci. Říkala jsem si, že dostuduji později. Jenže pak přišlo manželství, děti, péče o domácnost, směny v práci, nemocná […]

od Petr Stránský

Nečekaně jsem našla nový smysl života

Byla jsem zvyklá celý život pracovat, na nějaké koníčky nezbýval čas. Až ve zralém věku jsem si řekla, že zkusím nějaký nenáročný sport. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného, než se točit kolem manžela, dětí, domácnosti a zahrádky, kterou jsme měli. Když děti povyrostly, přibyla starost o rodiče, kteří byli staří a nemocní. Nezbýval […]

od Karla Pelikánová

Do školy jako superhrdina! Nová knížka připraví děti na první třídu

Právě vychází nová knihovnička Chytrý prvňáček, která ukáže budoucím školákům, že opravdové superschopnosti nepotřebují plášť ani kouzla. Stačí chuť objevovat, přemýšlet, zkoušet nové věci a postupně se učit zvládat svět kolem sebe. Na děti čekají hravé úkoly s čísly a písmenky, logické rébusy, první angličtina, vyprávění, tvoření i kvízy ze světa zvířat, vesmíru, sportu nebo […]

doporučujeme

Kolegyni jsem lásku záviděla

Ten chlap je pro Vlastu snad až příliš dobrý, říkala jsem si, když jsem poznala přítele své kolegyně. Věděla jsem, že já s k němu budu hodit daleko víc. Kolegyně Vlasta mi tehdy řekla, zda bych se nezúčastnila oslavy narozenin jejího přítele. Prý tam bude i jeho nezadaný bratr a ona pro něj shání doprovod. Já jsem tenkrát byla […]

od Karla Pelikánová

Najednou se mi v hrudi něco pohnulo

Stála jsem v obchodě s potravinami, čekala ve frontě a přede mnou byla žena okolo šedesátky, která měla na sobě nádherné, zářivě žluté šaty. Nebyla nijak extravagantní, působila dojmem, že právě tahle barva k ní patří. A já jsem si s lítostí uvědomila, že jsem podobný odstín na sobě neměla snad dvacet let. Doma jsem otevřela skříň a […]

od Johana Hůlková

Připadali jsme si jako Romeo a Julie

Sblížili jsme se až ve třeťáku na střední, předtím jsme se na sebe mračili, protože se na sebe mračily i naše rodiny. Potom však přišla změna. S Romanem jsme se dali dohromady ve třeťáku, když nám bylo sedmnáct. Bylo to překvapivé, předtím jsme na sebe koukali s pohrdáním a sotva se pozdravili. Nečekala jsem to, ale musím říct, že […]

od Karla Pelikánová

Už vím, že potřebuji čas pro sebe

Jmenuju se Marcela a celé dlouhé roky jsem měla pocit, že jsem něco jako pohotovostní služba pro všechny kolem sebe, od blízkých členů rodiny po přátele. Nebyla to má povinnost, spíš jen zvyk. Zvedala jsem telefon i s rukama od těsta, běžela k sousedce s mokrou hlavou rovnou po sprše, když potřebovala něco půjčit, a řešila […]

od Johana Hůlková

Po smrti manžela se stala podivná věc

Věřím tomu, že duše neumírá, jen odchází. Na ten okamžik nezapomenu do konce života. Po čtyřiceti letech manželství mě navždy opustil můj muž Tomáš. Jeho smrt mě zasáhla o to víc, že jí předcházela událost, na kterou dodnes nedokážu zapomenout. Příbory zůstaly na zemi Pohádali jsme se tenkrát kvůli úplné hlouposti. Tomáš se občas uměl […]

od Petr Stránský

Lituji, že jsem si svého muže víc nevážila

Prožili jsme spolu celý život, vadilo mi na něm všechno. Teď jsem pět let sama, a můj Standa mi najednou chybí. Na hřbitov chodím denně. Hlavu jsem měla plnou snů a plánů, co všechno v životě musím dokázat. Na rozdíl od jiných žen jsem netoužila příliš po rodině a dětech. Standu jsem vlastně nikdy nemilovala. Byl to skvělý kamarád […]

od Karla Pelikánová

Na chvíli jsem získala nadpřirozené schopnosti

Jeden den dokázal změnit můj pohled na věci mezi nebem a zemí. Dříve jsem byla jedním z těch lidí, kteří se věcem mezi nebem a zemí spíš shovívavě smáli. Vždycky jsem si říkala, že rozumný člověk má věřit hlavně tomu, co si umí vysvětlit, a nenechat se ovlivnit různými pověrami. Starší sestra byla přitom mým […]

od Petr Stránský

Zbavila jsem se tyrana, konečně jsem šťastná

Matka pro své dítě udělá mnoho. Svého syna jsem stále omlouvala, i když mi třeba bral peníze. Nakonec mě ale začal i bít. Naštěstí zasáhl soused. Už na základní škole začaly s Honzou potíže. Pral se, často ubližoval hlavně mladším a slabším dětem. Doufala jsem, že se to časem změní. Snila jsem o tom, jaký to bude jednou sportovec, inženýr […]

od Karla Pelikánová

Věčně nasupené ženské se bála celá vesnice

Měla neuctivou přezdívku, sama si ji vykoledovala, chovala se nepřátelsky. Ve skutečnosti však nebyla zlá, jen osamělá a nešťastná. Celá vesnice jí přezdívala Štěkna. Bydlela úplně na konci vsi, vlastně vedle nás, jen s malým odstupem. Všichni se jí báli jako moru, byla věčně zamračená, pro ostré slovo nešla daleko, nasupená, jedovatá. Máma říkala, že je to prostě […]

od Karla Pelikánová

Po jedné manželově nevěře přišly bohužel další

Dala jsem mu šanci, ale zklamal mě na celé čáře. S Liborem, mým manželem, jsme si vždy zakládali na vzájemné důvěře, upřímnosti a otevřené komunikaci. Byli jsme přesvědčeni, že se jeden druhému můžeme svěřit úplně se vším, ať už jde o sebemenší starost nebo velký problém. O to bolestivější pro mě bylo zjištění, že mi […]

od Petr Stránský

Drama na horách se dá zažít i v létě

Mnohem víc než o sebe jsem se tehdy bála o vnuka. Na tu dovolenou v Jeseníkách nikdy nezapomenu. Ano, bylo tam krásně a já jsem si konečně odpočinula od práce a od domácnosti. Pamatuji si ji ale hlavně kvůli jednomu odpoledni, kdy jsem si poprvé v životě opravdu uvědomila, jak rychle se může obyčejný den […]

od Petr Stránský

Výlet do skal po dešti jsme s mým mužem podcenili

Toužili jsme vyrazit do přírody, podcenili jsme ale počasí, hlavně kluzké a nevyzpytatelné cestičky ve skalách. Měli jsme tehdy víc štěstí než rozumu. Tu sobotu venku krápalo. S manželem jsme do termosky navařili čaj a vyrazili. Hned za městem déšť ustal a na obloze zazářilo sluníčko. Pocítila jsem příliv energie, ani jsem si nevšimla, že můj […]

od Karla Pelikánová

Moje vnučka Anička se stala obětí šikany

Tehdy jsme netušili, jaké nebezpečí se může na internetu skrývat. Naše Anička byla také příliš důvěřivá. Naletěla podlému spolužákovi. Na základní škole měla vnučka vyznamenání, a tak nebylo překvapující, když se dostala na gymnázium. Co se týče kluků, měla ale Anička problémy. Celé hodiny trávila u počítače. Byla vlk samotář, takový duch třídy, a ti přitahují šikanu… Jednoho […]

od Karla Pelikánová