Věřím tomu, že duše neumírá, jen odchází.

Na ten okamžik nezapomenu do konce života. Po čtyřiceti letech manželství mě navždy opustil můj muž Tomáš. Jeho smrt mě zasáhla o to víc, že jí předcházela událost, na kterou dodnes nedokážu zapomenout.

Příbory zůstaly na zemi

Pohádali jsme se tenkrát kvůli úplné hlouposti. Tomáš se občas uměl pořádně rozčílit, nikdy by na mě ale nevztáhl ruku. Vytáhl zásuvku s příbory a rozházel její obsah po kuchyňské podlaze. Dotklo se mě to, a tak jsem odešla ven, abych se uklidnila.

Když jsem se vrátila, Tomáš už nic neříkal. Najednou bolestivě zasténal. Hned jsem poznala, že se něco děje, a zavolala jsem záchranku. Manžel bohužel zemřel na následky infarktu ještě během převozu do nemocnice.

Pořád jsem nedokázala sebrat příbory, které zůstaly rozházené na zemi. Odjela jsem k dceři, která mi pomohla zařídit pohřeb. Domů jsem se vrátila až po obřadu. Pohled na lžíce, vidličky a nože rozházené po linoleu ve mně znovu probudil obrovský žal.

Nechala jsem je tam. Možná proto, aby mi připomínaly poslední chvíli, kterou jsme spolu prožili, přestože nebyla zrovna hezká. Nejvíc mě trápilo, že jsme se před jeho smrtí nestihli usmířit. Ve snu jsme si odpustili

Ani nevím, kdy mě na gauči přemohla únava, a usnula jsem. Zdálo se mi o Tomášovi. Nebyl to ale smutný sen. Řekl mi, že mě celý život miloval, že mi odpustil všechny naše hádky a že si přeje, abych odpustila i já jemu. Ve snu jsem to dokázala.

Probudila jsem se ještě za tmy. Překvapilo mě, že v kuchyni svítí světlo. Když jsem se tam podívala, zůstala jsem stát jako opařená. Příbory byly pryč z podlahy. Zásuvka byla zasunutá a uvnitř byly všechny lžíce, vidličky i nože úhledně srovnané.

Možná řeknete, že jsem je uklidila sama a ráno jsem si t prostě nepamatovala. Já ale věřím jinému vysvětlení. Myslím, že se se mnou Tomáš přišel rozloučit a dal mi najevo, že jsme si navzájem odpustili.

Anna L. (62), Třebíč