Stála jsem v obchodě s potravinami, čekala ve frontě a přede mnou byla žena okolo šedesátky, která měla na sobě nádherné, zářivě žluté šaty.
Nebyla nijak extravagantní, působila dojmem, že právě tahle barva k ní patří. A já jsem si s lítostí uvědomila, že jsem podobný odstín na sobě neměla snad dvacet let.
Doma jsem otevřela skříň a uviděla řadu tmavých kabátů, šedých svetrů a sukní, které se daly popsat jako „praktické“. Všechno přesně takové, jaká jsem si zvykla být. O pár dní později jsem jela na návštěvu k sestřenici. Měla narozeniny a pozvala pár lidí na zahradu.
Třeba se ti budou líbit
V kuchyni jsem jí podávala talíře, když mi ukázala krabici s oblečením, které už jí nebylo, a tak je chtěla poslat dál. „Podívej se, jestli se ti něco z toho nebude líbit,“ řekla. V krabici ležely šaty, které jsem nemohla přehlédnout.
Sytě malinová barva, jednoduchý střih, lehká látka. Sestřenice si všimla, že jsem se zarazila. „Ty jsem měla jednou na svatbě kamarádky. Jsou moc výrazné, už je nenosím.“ A pak se usmála: „Zkus si je, jen tak.“
Jen zvedla obočí
Šaty jsem si oblékla a podívala se do zrcadla. Ano, barva byla odvážná, ale v odrazu jsem uviděla něco, co jsem nečekala. Nebyla to jen jiná verze mě. Byla to verze, kterou jsem kdysi znala, ta, která se nebála být trochu hravější.
Sestřenice mě uviděla a zvedla obočí. „Tak ty ti fakt sednou,“ vydechla s obdivem. A já jsem cítila, že se mi v hrudi něco pohnulo. Šaty jsem si nechala, protože jsem najednou měla pocit, že je čas zkusit něco, co jsem si roky zakazovala.
Teda mami, tobě to sluší
První příležitost přišla hned další víkend. Moje dcera mě pozvala na malý koncert v parku a já si oblékla právě ty malinové šaty. Cestou jsem se několikrát podívala na svůj odraz ve výlohách. A to, co jsem tam spatřila, se mi moc líbilo.
V parku si mě dcera hned všimla. Usmála se a řekla: „Teda mami, tobě to sluší.“ Od té chvíle jsem si pořídila ještě několik barevných kousků. A vždy, když si některý z nich obléknu, mám pocit, že jsem zase o kousek svobodnější.
Jana Z., 59 let, Bruntál