Ve školství se vyskytuje víc učitelek než učitelů. Nebyla jsem na pedagogy − muže zvyklá. A pak se jeden objevil a vykolejil mě.

Byla jsem zvyklá po celou dobu školní docházky na paní učitelky. Pak ale přišel šok. Místo učitelky vkročil do třídy znepokojivě hezký, mladý učitel, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč.

Se spolužačkami jsme se shodly, že je to sice krasavec, ale zároveň učitel, a že pomýšlet na jakoukoli milostnou epizodu by bylo krajně nevhodné. A tak jsem si zvykla myslet na třídního v prvé řadě jako na pedagoga.

Byl to výborný učitel, češtinář, sečtělý, byla s ním legrace. Taky se vědělo, že s někým chodí. To se ukázalo na školním výletě ve druháku, kam vzal přítelkyni s sebou. Čekali jsme modelku, ale byla to přísná, brýlatá osůbka s drdolem. Legrace s ní nebyla.

„Bude se s ní nudit,“ znělo v dívčím kruhu. Taky že ano. Do roka a do dne ji vyměnil za jinou. Šeptalo se, že se bude ženit. Ale neženil, to by se vědělo. Občas, když vyprávěl o nějaké knize, se naše oči setkaly.

Naše tajemství

Jednou jsem se ho o přestávce zeptala: „A opravdu jste přečetl celého Jiráska, pane profesore? Vždyť to není vůbec možný!“ Oči mu svítily, když odpověděl:

„Přiznávám, vynechal jsem Skaláky, ale nikomu to neříkej, bude to naše tajemství.“ Nikdy na tenhle moment nezapomenu. Jako by něco mezi námi zajiskřilo. Nechala jsem to tehdy ale být. Řekla jsem si, že se mi to jenom zdálo. Vždyť je to můj učitel.

Uběhlo pár měsíců, přiblížil se maturitní ples. S panem učitelem jsem se ocitla na tanečním parketu nejmíň třikrát.

A povídali jsme si a povídali, asi bychom si povídali do soudného dne, kdyby ho pak nepřišla vyzvat k tanci Konopásková a po ní Studničková a tisíc dalších. Už se pak ke mně nevrátil, div že ho ty divoženky neutancovaly k smrti.

Pozvání na rande

Pak přišla maturita. A po ní maturitní večírek. Člověk by se během něj měl radovat, že u zkoušky z dospělosti nepropadl. Zároveň vás ale pronásledují pocity, že je bezstarostné mládí v háji. Spolužáci řádili na parketu, já cítila smutek.

Koukala jsem z okna do tmy, vtom se vedle mě objevil náš učitel, s nímž jsme si ten večer všichni potykali, a povídá: „Proč netančíš s ostatními? Takový velký den.“ Chtěla jsem mu říct, že je mi najednou smutno, leč slovo si vzal on. Málem jsem omdlela.

Řekl, že mě od prvního ročníku miluje, ale teprve teď mi to může říct, protože už nejsem jeho studentka. Vytřeštila jsem oči. Když jsem dokázala znovu normálně uvažovat, říkám:

„No, a tak co s tím uděláme, pane učiteli?“ Zeptal se, zda by mě někdy mohl pozvat na rande. „To bych byla moc ráda,“ usmála jsem se a pak jsem ho vyzvala k tanci. Od té doby jsme spolu. Za dva roky po maturitě jsme se vzali a brzy se z nás stali pyšní rodiče.

Libuše (63), Českolipsko