Na chodbě muzea jsem se setkala s tajemným přízrakem.

Ráda bych se s vámi podělila o zážitek z mládí, na který jsem nikdy nedokázala zapomenout. Dodnes netuším, co jsem tehdy vlastně viděla, a nikdo mi to neuměl rozumně vysvětlit.

V té době jsem měla prázdninovou brigádu v jednom muzeu, kde jsme třídili a zpracovávali starou dokumentaci. Ten večer jsem byla v práci až do tmy. V budově jsem zůstala jako poslední.

Proti mě kráčel démon

Muzeum bylo téměř prázdné, tiché a jen slabě osvětlené. Staré exponáty ve stínech působily znepokojivě a já měla stále silnější pocit, že tam nejsem sama. Chtěla jsem práci co nejrychleji dokončit a odejít domů.

Najednou ale v celé budově zhasla všechna světla. Neměla jsem u sebe baterku ani jiný zdroj světla, takže mě obklopila naprostá tma. Chvíli jsem seděla a doufala, že elektřina zase naskočí. Když se nic nedělo, rozhodla jsem se opatrně vydat ke vchodu.

Dlouhá chodba přede mnou byla v té tmě nekonečná a naháněla mi hrůzu. Pak jsem zůstala stát jako přimrazená. Proti mně se pomalu blížila podivná postava. Vypadala jako přízrak nebo démon, jakého bych čekala spíš v noční můře než ve skutečnosti. Nedokázala jsem udělat jediný krok a jen bezmocně čekala, co se stane.

Druhý den přišel další šok

Když se ta děsivá bytost ocitla přímo přede mnou, byla jsem přesvědčená, že je se mnou konec. Místo toho však beze slova prošla skrz mě, jako bych vůbec neexistovala, a pokračovala dál chodbou. Otočila jsem se za ní a sledovala ji, dokud nezmizela ve tmě.

V té chvíli se náhle znovu rozsvítila světla. Celá roztřesená jsem popadla své věci a z muzea co nejrychleji utekla. Druhý den jsem se tam vrátila za denního světla. Právě tehdy byla zpřístupněna nová dočasná výstava obrazů.

K mému naprostému šoku byl na jednom z nich vyobrazen přesně ten přízrak, kterého jsem předchozí večer potkala. Když jsem svůj zážitek vyprávěla ostatním, nikdo mi nevěřil.

Od té události uplynulo už přes čtyřicet let, ale obraz té děsivé postavy se mi dodnes občas vrací ve snech.

Romana B. (60), Opava