Lásku žárlivost nedokazuje, ale naopak ji ničí a se vztahy dokáže řádně zamávat.

Teprve až si přiznáte, že žárlíte, můžete to změnit. Jinak nepřestanete. Žárlivost vzniká ze strachu, kdy se bojíte, že přijdete o lásku a zůstanete sama a opuštěná. Jak tomu můžete zabránit?

Přináší hněv, pocity méněcennosti a deprese. Sama žárlivost nemusí být důvodem rozpadu vztahu, záleží na tom, jak daleko dojde. Pokud se vyvine do výčitek, hádek, kontroly mobilů nebo zákazů, stává se neúnosnou.

Sžíravý pocit úzkosti a strachu znáte možná už od dětství, když jste měla pocit, že rodiče věnují větší pozornost vaší sestře. Nebo jste čelila odvržení ze strany spolužačky, ze které byste ráda měla kamarádku.

Pokud jste cítila nedostatek lásky už jako dítě, máte k žárlivosti silnější dispozice. Cesta k vyléčení není jednoduchá, ale je možná.

Děsivý strach z opuštění

Příčinu trápení hledá žárlivec jen v partnerově chování. Nežije svůj život a soustředí se jen na partnera. Za to, co cítí, se stydí, své utrpení skrývá a tím narůstá jeho frustrace. Trpí pocity méněcennosti, které se mohou zesilovat.

Čím hůř žárlivec nezvládá být věrný, tím horší strach má, že ho partner podvádí také. Vše se stupňuje, až se odstřihne od reality a stane se obětí svých bludů. Tak prožívá znovu hluboká zranění sebelásky, která utrpěl kdysi v raném dětství.

Pekelná muka strachu

Žárlivec si chce partnera přivlastnit. Neustále vyžaduje důkazy lásky, oddanosti a obdivu. Podvědomě chce prožívat stejnou lásku, jakou mu kdysi dávali rodiče, a jejich cit si často idealizuje.

Vyžaduje, aby ho partner miloval i bez ohledu na to, jak se sám chová. Má pocit, že sám nikým není a nic neznamená.

Musí mít dohled nad vším, co dělá a říká jeho milovaný. Chce vědět vše o jeho životě minutu po minutě a snaží se ho postupně izolovat od jeho rodiny a přátel.

Za žárlivost se nestyďte

Máte-li totiž nakročeno k projevům někdy až úporné žárlivosti, ve skrytu duše  toužíte po bezvýhradně oddané lásce. Žárlivost je sice nemoc, ale dá se vyléčit. Je třeba kontrolovat své myšlenky a postupně si začít zvykat na nejistotu.

Místo neustálých dotazů, kde partner byl a s kým, zkuste počkat, až vám to řekne sám. Ze své žárlivosti neviňte partnera. Je to problém, který musíte vyřešit vy sama u sebe.

Ti, kteří se neumí mít rádi, od ostatních neustále vyžadují, aby je o jejich ceně ujišťovali, chválili je a lichotili jim. Mít vlastní koníčky a přátele je dobrý způsob, jak zatočit s pocity nejistoty.

Nedopusťte, aby byl partner vesmírem vašeho života. Pokud jste zvyklá trávit čas jen s ním, je jasné, že snášíte špatně jeho aktivity, které chce dělat bez vás.

Trpí víc ženy, nebo muži?

Žárlivost vychází z hlubokých pocitů nejistoty a úzkostí. Tím vzniká často až chorobná závislost na milované osobě. Ženy žárlí častěji kvůli nedostatku projevů pozornosti partnera, muži zase, když je ženy fyzicky odmítají.

Ženy mají větší tendenci vyčítat, využívat teroru svých slz a vyhrožovat rozchodem. Muži zas naopak víc sledují a trestají.

Temperamentní žárlivé scény bývají spíš doménou mužů, pro ženy je typické spíš dlouhodobé, zdánlivě drobné žárlení, které je ale svou vytrvalostí nebezpečnější.

Mluvte o tom, co vás trápí

Žárlivé ženy po velkém zklamání vztah velmi často ukončí, zatímco ze žárlivých mužů se stávají násilníci. Ženy se k žárlivosti přiznají snadněji než muži, vědí o sobě, že žárlí, a také projevy žárlivosti jako důkaz lásky často vyžadují.

Muži naopak pocity ohrožení a žárlivosti častěji tají. Jenže teprve pokud dokážete o své žárlivosti mluvit,  ať s kamarádkou, nebo odborníkem na vztahy, uděláte první krok k svému vyléčení.

Pokud partnerovi vysvětlíte své pocity, dáte mu možnost nejen porozumět tomu, co prožíváte, ale i příležitost, aby chování, které vás zraňuje, mohl změnit.