Můj vnuk Adam byl vždy hodný a usměvavý chlapec, který nikdy neváhal podat pomocnou ruku. Jednou mu ale síly málem nestačily…

Přišlo to náhle a nečekaně, život je křehký a smrt tak rychlá! Scházelo málo, a mohla jsem dnes číst vnukovo jméno na našem hřbitově. Náš Adam studoval střední školu a byl až po uši zamilovaný do spolužačky Haničky.

Plánovali si, že se po maturitě vezmou. Pravidelně spolu sportovali, kondiční ranní běh byl pro ně samozřejmostí. Běželi svých několik kilometrů podél řeky, která byla v tu dobu dravá o něco víc než jindy.

Několik dní pršelo, a hladina nejen stoupla, ale voda s sebou přinesla mimo jiné i různé úlomky větví. Najednou slyšeli volání o pomoc.

Vůbec neváhal

Rozhlíželi se okolo sebe, až zahlédli člověka v řece, kterého táhl proud. Okamžitě seběhli ze srázu, náš Adam nezaváhal ani na vteřinu a vrhl se do řeky. S velkým úsilím se mu podařilo staršího muže dostat na břeh.

Stařík byl při vědomí, ale stěžoval si, že je ve vodě ještě jeho pejsek, že se zachytil vodítkem o větev ve vodě. Muž při ranní procházce zakopl a spolu se psem na vodítku se svalil do řeky. Vnuk se vrátil do vody a doplaval k nešťastnému zvířeti.

Bohužel ho nenapadlo odepnout obojek, aby psa rychleji vyprostil, ale ponořil se, aby uvolnil zachycený řemínek. Marně Hanička čekala, že se vynoří. Adam se zachytil o větve pod vodou.

Protože to byla láska jako trám, vrhla se do vody taky. Starý muž na břehu volal o pomoc, co mu síly stačily. Mladí měli víc štěstí než rozumu, poblíž byl dobrovolný hasič s kamarádem.

V bezvědomí

Nebýt jejich pomoci, Adam s Haničkou by zřejmě už nikdy nevyplavali. Na břeh je vytáhli oba v bezvědomí. Jejich srdce ale po chvíli nadějně naskočilo a v nemocnici vyhodnotili, že to nebude nakonec nic vážného.

I když to všechno skončilo dobře, protože dobrovolný hasič vytáhl i psa, nikdy na to nezapomenu. Jak málo stačilo, aby se stalo strašné neštěstí. A vidím, že tento životní zážitek ovlivnil i Adama s Hanou. Váží si od té chvíle víc svého života.

Blažena (74), severní Čechy