Některé věci si musí člověk zkrátka prožít.

Poté, co jsem loni kamarádkám oznámila, že pojedu na dovolenou úplně sama, dívaly se všechny na mě dívaly, jako bych se zbláznila.

Po rozvodu jsem ale potřebovala na chvíli zmizet. Chtěla jsem být sama se sebou a hlavně si dokázat, že se o sebe ještě umím postarat.

Úplně jsem zabloudila

Vybrala jsem si jeden menší řecký ostrov. Modré moře, horké slunce a malé taverny mi připadaly jako dokonalý lék na všechny starosti. První dny byly nádherné.

Toulala jsem se uličkami, koupala se v moři a večer si vychutnávala večeři pod širým nebem. Čtvrtý den jsem se rozhodla vydat na odlehlejší pláž, o které mi vyprávěla paní z hotelu.

Prý je nádherná a vede k ní cesta přes kopce. Vzala jsem si batoh, vodu a vyrazila, jenže jsem špatně odbočila. Nejdřív jsem byla přesvědčená, že cestu brzy najdu. Pak jsem ale zjistila, že nemám signál a kolem mě není ani živáčka.

Slunce pálilo a vody rychle ubývalo. Najednou jsem dostala strach. V hlavě mi zněly všechny rady, které jsem před cestou slyšela – hlavně ta, abych nikdy nechodila sama někam, kde to neznám.

Nenechala jsem se odradit

Vtom jsem zaslechla motor. Po cestě přijížděl starší muž na skútru. Zastavil a snažil se mi něco vysvětlit řecky. Nerozuměla jsem ani slovo, ale když jsem mu ukázala mapu v telefonu, pochopil, že jsem zabloudila. Ukázal mi, ať nastoupím.

Chvíli jsem váhala. Nakonec jsem ale usoudila, že mu musím věřit. Odvezl mě zpátky k hlavní silnici, kde jsem konečně chytila signál. Teprve tehdy jsem zjistila, že jsem se vydala od hotelu úplně opačným směrem.

Večer jsem seděla na balkoně a přemýšlela, jestli jsem udělala dobře, když jsem se vydala na dovolenou sama. Druhý den jsem ale znovu vyrazila ven. Tentokrát jen kousek od hotelu.

Pochopila jsem, že právě proto jsem odjela: abych zjistila, že i se strachem si dokážu poradit. Od té doby vím, že cestování o samotě není vždycky snadné.

Občas se člověk ztratí, něco pokazí nebo má pocit, že je na všechno sám. Právě v takových chvílích ale pozná, kolik odvahy v sobě má.

Eva L. (55), Brno