Život mě postavil do situace, kdy každé rozhodnutí mělo svá pro i proti.  

Kdysi v mládí mě hrozně moc bolel pohled na moje kamarádky, které vozily svá miminka v kočárcích. Já jsem byla vdaná jako ony, ale početí se nám s manželem nedařilo. Trvalo to dlouhá léta a už jsem ztrácela naději. Až v osmadvaceti letech jsem se stala matkou. Dnes je to běžný věk, tehdy ale byla jiná doba.

Plány na stáří šly pryč!

Narodila se mi dcera, já prožívala velké štěstí a nezaskočilo mě ani to, když krátce po maturitě otěhotněla a udělala mě babičkou. S manželem jsme se rychle vžili do rolí prarodičů.

Už jsme si dělali plány na stáří, i když jsme se stále ještě cítili být v tom nejlepším věku. Pak ale přišlo nečekané překvapení. Nejprve jsem si myslela, že vynechaná perioda znamená nástup přechodu. Byla jsem s tím smířená. Důvod byl ale jiný:

v sedmačtyřiceti letech jsem znovu otěhotněla! Jako by mě chtěla příroda zpětně vrátit to, čím mě na začátku manželství trápila. Nečekaná situace mě ale postavila před nutnost závažného rozhodnutí. Jsem připravena stát se matkou v době, kdy už jsem i babičkou?

Lidé mě odsuzovali!

Podstatné pro mě bylo to, co si myslí manžel. Probrali jsme všechna rizika a nakonec jsme dospěli k tomu, že si dítě nechám.

Věděla jsem, že to znamená i možné zdravotní problémy a že čas, který jsem mohla věnovat klidnému stárnutí, budu muset obětovat novému človíčkovi. Nemile mě překvapila reakce okolí. Většina známých a kamarádek mě označila za nezodpovědnou.

Divily se, že si chci takhle komplikovat život. Potěšila mě ale reakce dcery, která vše brala s nadhledem. Prohlásila, že její dcerka se bude starat o trochu mladšího strýčka nebo tetu, podle toho, co se mi narodí.  Loni tak přišla na svět moje druhá dcera.

Jsem přesvědčená, že jsem se rozhodla správně, i když porod byl komplikovaný a můj klidný život se opět změnil v kolotoč. Při pohledu na malou Adélku jasně vím, že vše, co obětuji, za to stojí!

Eva L. (49), Děčín