Tomu, že karty ukážou i věci, o kterých nemáme tušení, uvěříme až po konkrétním důkazu.
Lidé většinou pochybují o pravdivosti úsloví, že karty nelžou. Pak se ale často v praxi přesvědčí, že je to skutečně tak. Přiznávám, že i já jsem patřila k těm, kdo pochybovali. K návštěvě kartářky mě přiměla kamarádka Vlasta, která tam nechtěla jít sama.
Slíbila jsem Vlastě, že ji doprovodím a že ji v tom nenechám samotnou. Nevěřila jsem ovšem, že bych výklad mé současné a budoucí situace mohla brát vážně.
Získala si mojí důvěru
Vlasta šla na řadu jako první. Když pak vycházela ze dveří, viděla jsem na ní, jak se šťastně usmívá.Pomyslela jsem si, co jí to asi kartářka napovídala za příznivé věci. Věděla jsem, že se mnou to tak snadné mít nebude.
Než začala mluvit o mojí budoucnosti, shrnula moji přítomnost. To už mi trochu mizel sebevědomý úsměv z tváře. Většina toho, co mi říkala, byla totiž pravda.
I kdybych třeba podezřívala Vlastu, že se s kartářkou o mně bavila, stejně mezi těmi informacemi byly takové, o nichž ani moje kamarádka nevěděla. A nejednalo se o žádné obecné záležitosti, které se dají vykládat všelijak.
Neměla jsem ani pocit, že by mi ta přívětivě hovořící žena kladla nějaké návodné otázky a pak z nich odvodila pravdu. Během několika minut si tak získala moji pozornost a částečně i důvěru.
V tom vztahu někdo nehraje fér!
Ukázalo se, že podle kartářky ani já nemám příliš mnoho důvodů ke znepokojení. Žádné zdravotní problémy nebo tragédie mně ani mým blízkým nehrozily. Znepokojivá se ukázala jen jedna věc: budoucnost manželství mé dcery Magdy. Kartářka to řekla natvrdo:
v tom vztahu někdo už dlouho nehraje fér a do půl roku se ta situace vyostří. Požadovala jsem upřesnění, na čí straně je tedy vina. Přímou odpověď jsem nedostala, ale z náznaků vyplývalo, že tím, kdo se chová nečestně, je zeť Rosťa.
Cestou od kartářky se mě samozřejmě kamarádka Vlasta vyptávala, co všechno jsem se dozvěděla. Řekla jsem jí většinu věcí, ale o údajných problémech v manželství Magdy a Rosti jsem raději pomlčela.
Nechtěla jsem zbytečně vířit vodu, když se zatím jednalo jen o dohady, vyčtené z karet. Stejně mi to ale vrtalo hlavou!
Pomohl mi kamarád policista
Dcera a zeť s rodinou bydleli ve vedlejším domě, takže jsem je měla stále na očích. Přemýšlela jsem, jestli se mám začít zajímat o Rosťu blíž. Na jednu stranu mi to připadalo hloupé a nefér, sledovat nějakého člověka.
Na druhou stranu jsem ale jako matka měla obavy o svoji dceru, a ty zvítězily. Využila jsem svého dlouholetého kamarádství s jedním bývalým spolužákem, který pracoval u policie.
Vysvětlila jsem mu své podezření, jen jsem raději zamlčela, že mi k němu dala důvod kartářka. Slíbil, že se na soukromý život mého zetě trochu podívá. Výsledky pro mě měl za dva týdny a nebyly moc příznivé. Skutečně přišel na to, že Rosťa má utajovanou milenku.
Věděla jsem nyní, kde bydlí a jak se jmenuje. Zbývalo rozhodnout se, co s touhle informací budu dál dělat. Udeřit přímo na zetě? Naznačit něco Magdě?
Nejprve všechno zapíral
Nakonec jsem se rozhodla pro tu druhou možnost. Přece jen mi šlo hlavně o dceru, i za tu cenu, že jí pravda poraní na srdci. Nevěřila mi. Chtěla vědět, jak jsem to zjistila. Řekla jsem Magdě všechno, včetně návštěvy u kartářky.
Dcera nebyla z těch, které si něco nechají líbit. Na Rosťu uhodila hned téhož večera. Zeť nejprve zapíral, ale když zjistil, že Magda ví i jméno a adresu milenky, přiznal se. Nevím, jestli je dobře, že mu dcera dala druhou šanci.
Za čas znovu zajdu ke kartářce a zjistím, nakolik se Rosťa polepšil. A jsem si jistá, že se dozvím pravdu, protože karty ji vážně odhalí!
Monika P., (56), Havířov