Tragicky zesnulá dcera nám přišla říct, abychom měli ještě dítě. Prý se do něj převtělí.
S manželem jsme před několika lety zažili to nejhorší, co může rodiče potkat. Tragicky nám zahynula jediná dcera Šárka. S její smrtí jsem se dlouho nedokázala smířit.
Pak ale za mnou jednoho dne přišel manžel a svěřil se mi s něčím, co nám oběma vrátilo chuť do života.
Manžel měl pro mě vzkaz
Došlo k tomu skoro rok od smrti naší Šárky. Ludvík mi jednou večer pověděl něco neuvěřitelného. „Dřív jsem neměl odvahu ti to říct, ale když mi slíbíš, že mi budeš věřit, něco ti prozradím,“ začal opatrně.
Rychle jsem pokývala hlavou a tak manžel pokračoval. „Víš, Šárka se mi dost často zjevuje. Povídáme si spolu někdy i hodiny. Posílá ti vzkaz a já bych si přál, abychom ho oba zvážili.“
Nová naděje
Zůstala jsem na něj koukat jako na zjevení a oči se mi zalily slzami. „Povídej, co mi moje dceruška vzkazuje?“ vzlykala jsem. „Šárka si přeje, abychom měli další dítě. Její duše se prý do něj převtělí,“ šokoval mě Ludvík.
Když to dořekl, musela jsem si to celé vyslechnout ještě jednou. Nemohla jsem tomu zkrátka věřit. „Copak to vůbec jde?“ ptala jsem se. „A proč se nezjevuje mně? Kdy se ti zjevila naposledy?“ zavalila jsem ho otázkami. „
Má strach, že bys to neustála. Vidí, že na tom nejsi dobře. Mně se zjeví vždy, když za ni večer zapálím svíčku. Někdy i jen po tom, co si s ní povídám nad její fotkou,“ vylíčil mi.
Čas mi pomohl
Záviděla jsem mu, že má takovou schopnost, a hlavně možnost dceru vidět. Manžel si také přál, abychom se pokusili o dítě. Věk jsme na to ještě měli. Já se ale musela nejdřív psychicky srovnat. Nešlo to ze dne na den.
Nějaký čas jsem ještě musela brát antidepresiva. Až po dvou měsících jsem začala postupně chodit do práce.
Snažila jsem se znovu zapojit do normálního života. Trvalo to téměř rok. Nemělo smysl nic uspěchat. Ale pak přišel den, kdy jsem Ludvíkovi řekla, že už jsem připravená a že se můžeme začít snažit. Šárka mi vlastně dala naději, abychom žili normálně. Mě samotou by totiž už asi jinak nenapadlo mít další dítě.
Zase jsme rodina
Otěhotněla jsem za necelé tři měsíce. Celé těhotenství bylo bez problémů a termín porodu vycházel na Šárčiny narozeniny. Nakonec to i tak vyšlo, narodila se nám druhá dcera. Šárka mému muži při dalším zjevení řekla, že se chce jmenovat Sára.
Dnes jí jsou tři roky. Je úplně stejná jako naše první dcera. Až mě z toho někdy mrazí. Zda mi manžel říkal pravdu, nebo ne, to se nedozvím. Ovšem rozhodnutí, mít další dítě, každopádně nelituji.
Jolana H. (46), Praha