Z hloupé sázky se stala pro jednu rodinu krutá a tajemná životní tragédie.
Vždy jsem své sestře záviděla, že si vybrala šikovného chlapa pro život, navíc zábavného a s fantazií. Já jsem si také v podstatě neměla na co stěžovat, ale manželství s Markem mi připadalo občas docela fádní. To se švagrem Leošem se člověk nikdy nenudil. Jenže pak se stalo něco strašného.
Začaly se šířit řeči
Na kraji městečka, kde sestra s manželem a dětmi žila, stál léta neobývaný dům. Kdysi tam byl hotel a restaurace. Po roce 1989 se dům vrátil původnímu majiteli, ale ten žil v cizině a tak ho prodal dost pochybným lidem.
Ti se o budovu nestarali a tak začala chátrat. Nikdo s tím nemohl nic udělat, šlo o soukromý majetek. Časem místní kluci vytloukli okna, dovnitř se rozbitými dveřmi mohl dostat každý a říkalo se, že v domě občas přespávají bezdomovci.
Potom se ale začaly šířit jiné řeči: v opuštěné budově prý straší. Lidé se jí začali spíš vyhýbat. Mluvilo se o tom, že někdo viděl ducha bývalého majitele a přibývali svědci, kteří na vlastní uši z domu slyšeli děsivé sténání.
Probíralo se to i v místní hospodě, kam Leoš občas zašel. A právě při jednom takovém rozhovoru došlo ke hloupé sázce.
Nenechal si sázku vymluvit
Švagr se s několika muži, sedícími s ním u stolu, vsadil, že v bývalém hotelu a současném „strašidelném domě“ stráví noc. Jednalo se o klukovinu, ve hře ani nebyly žádné peníze, jen plnění nějakých úkolů.
Ještě ke všemu se zrovna blížily Dušičky, tedy svátek zesnulých. Leoš navrhl, že se v deset večer vydá do onoho domu a zůstane tam až do šesti ráno. Aby nepodváděl, budou ostatní účastníci sázky držet poblíž budovy postupně hlídky.
Sestra se to snažila Leošovi vymluvit, ale nedal si říct. Tvrdil, že by vypadal jako chvástal a zbabělec. Navíc byl doopravdy přesvědčený, že se mu nic nemůže stát.
Nanejvýš se tam v noci může střetnout s nějakým bezdomovcem – a s tím by si díky své sportovní postavě snadno poradil.
Skoro vůbec ho nepoznala!
Všechno, co se odehrálo, vím ze zprostředkovaného vyprávění. Začalo to tak, jak to bylo naplánováno. S úderem desáté hodiny večerní, za sychravého, trochu deštivého večera, vstoupil Leoš do domu, který si získal strašidelnou pověst.
Jeho kamarádi a známí drželi venku stanovené hlídky. V pět ráno moji sestru probudilo zvonění a bouchání na dveře. Dozvěděla se, že pro Leoše jede sanitka. Utíkala k domu, kde trávil noc a stačila ho ještě vidět, než ho odvezli.
Nepoznával ji a ona skoro nepoznala jeho. Husté černé vlasy mu hrůzou úplně zbělely. Díval se nepřítomně před sebe a občas dostával záchvaty, kdy se vrhal po lidech kolem sebe nebo se pro změnu schoulil do klubíčka. Sestra byla v šoku.
Jejím prvním dojmem sice bylo, že se jedná o nějakou domluvenou špatnou legraci, ale bohužel to všechno bylo skutečné!
Už se z toho nedostal
Od mužů, kteří drželi hlídku v době, kdy Leoš vyběhl ze strašidelného domu ven, se sestra dozvěděla, že během noci se uvnitř občas ozývalo podivné temné hučení a blikalo nějaké bledé světlo.
K ránu se Leoš objevil v rozbitém vchodě, nesrozumitelně křičel a choval se jako při epileptickém záchvatu. Také oni si zprvu mysleli, že jde o vtip. Pak už se báli, aby si neublížil. Já jsem za sestrou přijela druhý den a šla jsem s ní svého švagra navštívit.
Dozvěděly jsme se ale, že Leoše převezli do psychiatrické léčebny. Doufala jsem, že ho pustí, až se dostane ze šoku, který evidentně prožil. Pravda je ale taková, že švagr je v péči psychiatrů dodnes.
Jen párkrát měl prý při návštěvě sestry světlejší chvilky a říkal, že viděl něco hrozného. Co to bylo, to se asi nikdo nedozví, už proto, že ten starý hotel před časem zbourali.
Jitka B., (46), Praha