Příběhy – 9. stránka

Příběhy

Říká se, že ten, kdo uteče smrti, se dožije dlouhého věku. U mého dědy se to staré pořekadlo opravdu naplnilo. Usnul na stráni a málem umrzl. Stalo se to před mnoha lety. Náš děda Matěj tehdy unikl jen o vlásek smrti. Byl vždy hodně společenský, alkoholu se nevyhýbal, žádný suchý únor by dnes určitě nedržel. Zvládl toho vypít […]

od Karla Pelikánová

Zamilovaný člověk udělá vážně cokoli

Když mi můj spolužák vyznal na plese lásku, zaskočilo mě to a vyděsilo. Nebyl to zrovna třídní krasavec, s tím jsem musela něco udělat. Na maturitním plese mi řekl, že mě miluje. Koukala jsem jako blázen. Proč se mi stávají takové věci? Celou dobu jsem očekávala, že mi lásku vyzná krasavec Homola, kluk štíhlý jako břízka, s očima […]

od Karla Pelikánová

Nová Epocha na cestách: Společně za krásami naší vlasti

Už máte v nadcházející turistické sezoně vybráno, které zajímavosti a pamětihodnosti České republiky navštívíte? V prodeji je právě nové číslo Epochy na cestách, které vám při rozhodování určitě pomůže. Nejobsáhlejší průvodce po krásách Čech, Moravy i Slezska Epocha na cestách je i letos praktickým společníkem pro co nejúžasnější strávení volného času a inspirací pro vyjížďky […]

doporučujeme

Tehle ples byl ze všech nejsmutnější

Vzpomínky na maturitní ples nemám zrovna veselé. Hned v úvodu ke mně přistoupil můj spolužák Oldřich a pověděl mi zlou novinu. V mládí jsem protancovala nejedny střevíčky, ale ples, o kterém chci vyprávět, jsem skoro celý proplakala. Přitom jsem se tolik těšila! Vzala jsem si šaty s volány a červenými puntíky, k nim stříbrné střevíce a do vlasů stříbrnou stuhu, aby to korespondovalo. […]

od Karla Pelikánová

Život mi ovlivnili muži ve znamení Lva

Všechny tři osudové vztahy spojovalo jedno znamení. Celý život jsem si myslela, že jsem racionální žena. Na horoskopy jsem nevěřila. Přesto, když si projdu muže, kteří v mém životě zanechali výraznou stopu, zjistím, že skoro všichni byli narození ve Lvu. A to už člověka přiměje aspoň na chvíli se zamyslet. Uměli hřát i spalovat Prvního […]

od Petr Stránský

Až teď ve stáří zní náš dům smíchem

Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud […]

od Karla Pelikánová

Chodil mě navštěvovat duch dávno zemřelé sestry!

Každé zjevení doprovázela vždy typická vůně jasmínu. Moje sestra Jana zemřela před třiceti lety poté, co dlouho bojovala se zákeřnou nemocí. Já jsem si celou tu dobu nesla vinu jako těžký kámen v srdci – ne snad proto, že bych jí něco provedla. Jen jsem s ní nebyla v době, kdy mě nejvíc potřebovala, protože […]

od Petr Stránský

Hodina matematiky mi přinesla lásku

Pamatujete se, jak proběhlo seznámení s mužem vašeho srdce? Někdy je to takové normální, ale jindy celkem velká legrace. Určitě si pamatujete, že se to psalo na Mezinárodní den žen na tabuli. Když paní učitelky spatřily nápis: MDŽ je svátek klidu, nezkoušejte naši třídu a na katedře pak jako třešničku na dortu vázu s karafiáty anebo krabici bonbonů, nezkoušely, […]

od Karla Pelikánová

Vím, že moje babička nade mnou drží ruku

Na nadpřirozené věci a mocnosti jsem coby moderní žena nikdy nevěřila. Po letech už mám na tyto věci jiný názor. Něco mezi nebem a zemí možná existuje, tím jsem si jistá. Na pouti jsme si kdysi dávno nechaly s kamarádkou hádat z ruky od cikánky. Nechtěla jsem, měla jsem z toho hrůzu, ale kámoška se mi vysmála, že prý jsem […]

od Karla Pelikánová

Náhodně jsem odhalila utajovanou pravdu

Stará fotografie mi ukázala, že o minulosti otce nevím všechno. Když jsem se před dvěma lety pustila do vyklízení domu po rodičích, myslela jsem si, že to bude jen fyzická práce. Netušila jsem, že mě čeká něco, co mi převrátí život naruby. Byla to úplně neznámá žena Ve staré skříni v podkroví jsem našla krabici, […]

od Petr Stránský

Ke svému zeťovi jsem roky hledala cestu

Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila manžela své dcery přijímat. Hned od první chvíle, kdy moje dcera Eva přivedla domů svého nastávajícího, měla jsem z něho divný pocit. Nešlo o nic konkrétního, spíš to byl takový tichý nesoulad, který jsem neuměla pojmenovat. Byl zkrátka jiný, než jsem si představovala: příliš tichý, uzavřený a nečitelný. Já […]

od Petr Stránský

Pomstila jsem se za našeho úžasného pejska

Nafoukaná sousedka si velmi zakládala na své psí aristokratce a naší pouliční směskou Alíkem pohrdala. Tak jsem musela vzít spravedlnost do svých rukou. Poté, co jsme se s Tondou vzali, bydleli jsme v městském bytě. Jak se nám ale narodila dvojčátka, začali jsme shánět domek na vsi. Děti totiž trpěly různými zdravotními neduhy a doktorka nám poradila, že by […]

od Karla Pelikánová

Pro vztah je lepší, když jsou manželé rozdílní

První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je úplný opak, i přes neshody nám to ale klape. Vyrostla jsem v rodině, kde byly dobré vztahy na prvním místě. Máma i táta byli velcí pohodáři. Doma byl klid a pokaždé dobrá nálada. Chodili jsme na výlety a za kulturou, naši milovali výstavy […]

od Karla Pelikánová

Stane se, že člověk míní, ale pes mění

Když jsme se rozloučili s Punťou, slíbili jsme si s manželem, že jiného pejska už mít raději nebudeme. Ale znáte to, sliby chyby. Náš pes s námi strávil skoro sedmnáct let, měl hezký a dlouhý psí život, ale i tak bylo loučení velice zlé a bolestné. S manželem jsme se pak zařekli, že už si nikdy v životě pejska nepořídíme, protože Punťu nám […]

od Karla Pelikánová

Vzniklo mezi námi pevné pouto

Žila jsem v přesvědčení, že znám své kořeny. A pak jsem při vyklízení maminčina bytu našla obálku, která byla nadepsaná: „Pro Janu. Až jednou přijde čas.“ Ten čas přišel. A já jsem se v kuchyni opřela o linku, protože se mi podlomila kolena. V obálce byl dopis, ve kterém mi máma psala, že mě s tátou adoptovali krátce po mém narození. Že […]

od Johana Hůlková

Přimkla se ke mně zbloudilá duše

Zjistila jsem, že někdy se naší tváře mohou dotýkat i ti, kdo už dávno zemřeli… Po odchodu do důchodu jsem měla dost času, a tak jsem navštěvovala dávné známé. Mimo jiné jsem si zajela i za bývalou kolegyní Martou. Během hovoru u kávy jsem si několikrát otřela obličej, jako bych na něm měla vlas nebo pavučinu. Marta si toho všimla. Řekla mi, že […]

od Petr Stránský