Rozchod znamená změnu, a ta většinu lidí děsí. Jenže co když si ve vztahu už dlouho připadáte jako ve vězení? Víte, že bez partnera by vám bylo líp, ale nemáte odvahu a sílu od něj odejít? Proč je to tak těžké?

Většina žen se bojí nejistoty, ale pokud se cítíte vedle druhého člověka sevřená a bez energie, pokud vás ponižuje, přehlíží a nechová se hezky, sebrat odvahu se vyplatí.

Děsy z neznáma

Když s někým žijete pár měsíců, ukončit to nebývá tak těžké. Ne že by to nebolelo, ale uzavíráte relativně krátkou etapu života. Ale co když jste spolu už dlouhá desetiletí a strávili jste tak podstatnou část života? To se odchází velmi těžko. Zvyk je totiž železná košile.

Za ta léta jste se spolu naučili fungovat, a i když to už dlouho není harmonické, tomuhle soužití aspoň rozumíte. Víte, co můžete od partnera čekat, jak na co bude reagovat, čím ho naštvete a co bude následovat.

A třebaže se jedná i o vyloženě patologické věci, jako jsou hádky, vulgarismy, alkoholové výlevy, dokonce i fyzické násilí či psychické týrání, z nějakého důvodu to je pro vás jakási jistota. Ale ruku na srdce:

opravdu chcete zbytek života strávit ve strachu, pocitech úzkosti a se srdcem v krunýři?

Pocit selhání

Když s někým žijete spoustu let, jste zvyklá, že jste dva. Na všechno. A to i když je váš partner třeba totální ignorant a nikdy vám s ničím nepomohl. Ustát vědomí, že po rozchodu budete na vše sama, není lehké. Chce to sebedůvěru a víru v sebe.

A právě to mnoha ženám schází, obzvlášť pokud je partner roky srážel a zesměšňoval. V tomto případě vám pomůže vědomí, že můžete poprosit o pomoc jiné lidí. Máte třeba rodiče, sourozence, dobré přátele a vlastně nikdy nebudete tak úplně sama. Ale chce to také na sobě pracovat a budovat si sebevědomí spolu se sebedůvěrou.

Co řeknou lidé?

I když rozvod není nic, za co by se měl kdokoli stydět, stud je přesto jeden z nejčastějších důvodů, proč ženy zůstávají v nefunkčních vztazích. Co tomu řekne rodina, co si pomyslí kamarádi? Takové otázky trápí hodně žen.

A pak také pocit, že selhaly, že si nezvládly udržet partnera, vytvořit dlouhodobý vztah, že jsou prostě neschopné. Většinou ale pomůže upřímný rozhovor s někým blízkým, komu se svěříte.

Když vás podpoří a vy zjistíte, že vás nikdo neodsuzuje, budete se cítit líp. A možná je dobré přemýšlet, proč se stydíte, protože když přijdete na ten prapůvod, snáz své pocity zpracujete.

Finančně v tísni

Rozchod většinou není pro nikoho finančně výhodný. Ve vztahu jsou peníze bohužel velmi důležité a je skutečností, že jsou situace, kdy sama žena dokáže sebe a děti uživit jen opravdu těžko.

Existuje i možnost, že by děti zůstaly tatínkovi, ale upřímně, to si málokterá matka dovede představit.

Většina by raději zemřela, než by se vzdala svých dětí. Ani tak ale není nutné zůstávat v nefunkčním vztahu, který vám jen bere sílu a zbytky sebeúcty. Chce to udělat dlouhodobou a pečlivou přípravu.

Můžete si najít práci, nějaký přivýdělek, postupně si nějaké peníze šetřit. Ostuda není požádat o pomoc blízké – ať už jde třeba o půjčku, nebo dočasnou možnost u někoho bydlet, než se postavíte na vlastní nohy.

Kvůli dětem to udělat nemůžu!

Strach z rozvodového pekla je nejvíc založen na obavě, jak neublížit dětem. Tuto otázku si ženy kladou nejčastěji. Myslí si, že nemohou odejít kvůli dětem, protože je přece nepřipraví o otce.

Vysvětlit takovým ženám, že tatínek je tatínkem i po rozchodu, bývá velmi těžké.

A že je pro děti opravdu lepší, když místo denních hádek, křiku a dusné domácí atmosféry rodiče raději žijí odděleně. Že jsou spokojenější, když vidí tátu jen čas od času, než když všichni trpí ve společné domácnosti.

I tento příznivý dopad rozchodu dojde mnoha ženám většinou až po velmi dlouhé době, kdy trápí sebe i děti.