Z neskutečné energie k absolutnímu vyhasnutí. Syndrom vyhoření může potkat skoro každého. Jak s ním můžeme bojovat?

Syndrom vyhoření je onemocnění vznikající z dlouhodobého stresu. Obvykle pracovního, ale týkat se může i lidí, kteří dlouhodobě pečují o nemohoucího blízkého.

Čeho je moc…

Jak to vlastně vzniká? Zjednodušeně řečeno, člověk pro svou práci tak dlouho hoří, až postupně vyhasne. A je jedno, zda pracuje na manažerském postu, ve školství, pečuje o člena rodiny, nebo dokonce s péčí práci kombinuje.

Jak poznat, kdy je zle?

Počáteční fáze paradoxně začíná, když má člověk extrémní energii, jede naplno, dává do své práce všechno, ale zároveň se cítí nedostatečně oceněný, a že vše, co dělá, je málo.

V tomto okamžiku si ale to, že má problém, uvědomí málokdo. Postupně pak začíná mizet energie, přestáváte vidět smysl v zaměstnání i v soukromém životě, roste pocit frustrace.

Tohle už vás musí varovat

Kromě únavy se syndrom vyhoření projevuje poklesem výkonnosti a kreativity, úzkostmi, pocity zklamání a depresemi. Přidat se mohou poruchy paměti a soustředění, neschopnost uvolnit se, citová otupělost a apatie.

Syndrom vyhoření může také výrazně ovlivnit fyzické zdraví. Objevují se poruchy trávení, dýchání a spánku, vysoký krevní tlak či vyčerpání.

Kde hledat pomoc?

Pokud na sobě pozorujete podobné příznaky, nepotlačujte je a mluvte o nich se svými blízkými. Dalším krokem by mělo být vyhledání odborníka, psychologa nebo psychiatra.

Řešením může být i delší dovolená, změna pracovní pozice, zaměstnavatele či profesního oboru. Hlavně na sebe nespěchejte a nechtějte vše vyřešit hned, to by vás mohlo ještě víc vyčerpat.

Spoléhejte na prevenci

Mnohem lepší je samozřejmě snažit se tomuto onemocnění předcházet, než řešit jeho nepříjemné následky. Rozvíjejte vztahy s rodinou, přáteli i kolegy.

Nepřepínejte se a naučte se říkat ne, když se cítíte vyčerpaně – nemusíte být k dispozici 24 hodin denně. Snažte se zorganizovat si čas tak, aby byl váš pracovní i osobní život v rovnováze, dostatečně odpočívejte a spěte.

Udělejte si čas pro sebe a své koníčky. Pomáhá i pohyb, zejména v přírodě, jímž odpoutáte myšlenky od starostí a vzniklé endorfiny vám zlepší náladu. Pomoci mohou i relaxační techniky.