Stála jsem na letišti v Paříži u prázdného pásu a sledovala, jak kolem mě lidé odvážejí své kufry, zatímco ten můj pořád nikde. Bylo mi do pláče.

mém kufru bylo všechno: oblíbené šaty, léky, sandály, dokonce i knížka, kterou jsem si šetřila na pláž. A hlavně pocit jistoty, že mám všechno pod kontrolou. Ten se ztratil spolu s kufrem.

Letištní pracovník mi s úsměvem oznámil, že kufr možná dorazí zítra, možná pozítří. Já jsem měla v kabelce jen peněženku, pas a mobil. A na sobě oblečení, které už dávno nebylo nejčerstvější.

Koupila jsem si  sandály

První hodinu jsem seděla na lavičce před letištěm a litovala se. Druhou jsem strávila tím, že jsem si v hlavě přehrávala všechny katastrofické scénáře. A pak jsem si uvědomila, že jsem na dovolené.

Sama, poprvé v životě. A že jestli se teď sesypu, tak si ji zkazím úplně. Tak jsem se nadechla, vstala a šla si koupit kartáček, tričko a sandály. Nic z toho nebyl můj styl, ale bylo to funkční.

A možná právě to mě nakoplo. Když jsem večer seděla na pláži v úplně cizím oblečení, napadlo mě, že když už jsem přišla o kufr, mohla bych zkusit přijít i o pár svých starých zvyků.

Vyhrála jsem sama nad sebou

Další den jsem se přihlásila na výlet lodí, i když jsem se vždycky bála vln. Pak jsem si dala místní jídlo, které bych si doma nikdy neobjednala. A nakonec jsem se nechala přemluvit k malé lekci potápění.

Já, která se bojí i sklouznout po mokré dlažbě! Instruktor se smál, že jsem nejopatrnější potápěč, jakého kdy viděl, ale když jsem se poprvé ponořila pod hladinu, měla jsem pocit, že jsem vyhrála sama nad sebou.

A pak přišel moment, který bych si bez ztraceného kufru nikdy nedovolila. V hotelu jsem se seznámila s dvěma ženami z Dánska, které mě pozvaly na večerní koncert.

Hlava plná zážitků

Normálně bych odmítla, neumím spontánně měnit plány, ale tentokrát jsem kývla. Seděly jsme v malé kavárně a já jsem si uvědomila, že jsem se po dlouhé době opravdu uvolnila.

Když můj kufr konečně dorazil, skoro jsem se na něj zlobila. Připomínal mi staré já, to, které potřebovalo mít všechno naplánované a bezpečné.

Eva M., 57 let, Plzeň