Naše manželství s Davidem, stejně jako rozvod, byla itálie. Doprovázely ho hádky, křik, urážky. Když bylo po všem, ulevilo se mi. Zároveň na mě ale doléhal strach ze samoty.

S Davidem jsme se znali ani ne rok, když jsme do toho praštili. Poznali jsme se na diskotéce u Máchova jezera, kde jsme byli každý se svou partou přátel na letních prázdninách, a okamžitě to mezi námi zajiskřilo.

Byl velice přitažlivý, vášnivý, měl smysl pro humor i dobrodružství. Oba jsme byli mladí, zamilovaní a tak nás nenapadlo nic lepšího, než se vzít. To, že to byla jedna z mých největších chyb v životě, mi došlo až o mnoho let později.

Časté hádky

Všechno na našem manželství nebylo špatné, to zase ne. Bylo pár krásných chvil a dovolených, které jsme spolu prožili. A také z něho vzešel náš skvělý syn Filip. Jinak to ale za moc nestálo.

Pořád jsme se jen hádali, neustále jsme si něco vyčítali a taky jsme se občas dosti nevybíravým způsobem uráželi.

Když o tom tak přemýšlím, je až s podivem, že jsme spolu vydrželi tak dlouho a nerozvedli se o mnoho let dříve. Rozvod byl bouřlivý. Nakonec jsem uhájila krásný čtyřpokojový byt s terasou, ale ztratila jsem chatu v Krkonoších.

Přitom jsem ji měla mnohem raději než bývalý manžel. Často jsem tam jezdila i sama, abych si odpočinula od hádek i ruchu velkoměsta, nadýchala se čerstvého horského vzduchu a pročistila si hlavu. Milovala jsem procházky po hřebenech hor a vůni lesů.

Teď už jsem si ale mohla zpěv ptáků a zurčení nedalekého potoka jen představovat.

Nevydařené schůzky

Ještě více mě však trápily obavy z osamělosti. Bála jsem se toho, že zůstanu na stará kolena sama a tak jsem nemyslela na nic jiného, než na to, jak si rychle sehnat chlapa. Uvědomuji si, že to zní asi divně, ale já prostě nejsem typ pro osamělý život.

Ze samoty a opuštěnosti jsem vždycky měla strach. Jenže, jak se s někým seznámit, když už vám není dvacet? Inzerát, to u mě nepřipadalo v úvahu, to ráda přenechám mladším. Naštěstí mi na pomoc ochotně přispěchaly kamarádky.

Každá na mě vybalila několik jmen mužů, kteří byli, jak se říká, single. Se dvěma mi dokonce domluvily schůzku. Obě ale skončily fiaskem. První při placení v kavárně tvrdil, že si zapomněl peněženku, druhý po celou dobu mluvil jen o své ex manželce.

Pak jsem si vyrazila asi ještě třikrát, ale žádný z dotyčných mužů mě ničím neoslnil. Nakonec jsem se rozhodla, že si dám přestávku. Ostatně, měla jsem jiné starosti, i když vlastně radostné.

Udělal na mě dojem

Syn Filip plánoval se svojí dívkou svatbu, a tak jsem byla pozvaná k jejím rodičům, konkrétně k synovu budoucímu tchánovi. Byl to vdovec. Přijela jsem do jeho domku se zahrádkou, přísahám, že na seznamování jsem neměla ani pomyšlení.

Chtěla jsem jen dobře zapůsobit, abych synovi neudělala ostudu. Koupila jsem si nový kalhotový kostýmek a lodičky na nízkém podpatku.

Když k tomu připočítám změnu barvy vlasů, které jsem si po několika letech nechala o odstín ztmavit, tak myslím, že mi to docela slušelo.

Budoucí synův tchán Stanislav na mě vážně zapůsobil. Byl o něco starší než já, ale ne o mnoho. Byl to vysoký, velice pohledný muž. Byl laskavý, usměvavý a hnědé vlasy měl místy protkané stříbrnými pramínky.

Říkala jsem si, že takový chlap bude jistě zadaný. Ale když jsme si po výborné večeři, kterou mimochodem uvařil, otevřeli láhev, ukázalo se, že od manželčiny smrti žije sám.

Vzali jsme se

Po několika dnech mi Stanislav zavolal, jestli bych s ním nezašla na večeři. Myslela jsem si, že se mnou chce mluvit o svatbě dětí, ale ukázalo se, že mu jde o mě. Přeskočila jiskra a se Standou jsme se začali pravidelně sházet.

Po svatbě syna mě požádal o ruku. Co jsem mu odpověděla, nejspíš tušíte…

Irena H. (59), Praha