Bývá někdy nazývána rostlinou první pomoci. Umí přežívat v neuvěřitelně těžkých podmínkách a zřejmě díky tomu si poradí s každou nemocí.

Hlavní léčivou složkou rostliny je gel a šťáva z listů. Lze je získat v sušené, konzervované nebo čerstvé podobě. Pro léčebné účely se používá aloe od tří do pěti let stará a před utržením se musí 10 dní zalévat.

Drogou je šťáva, která vytéká z listů a na vzduchu rychle tuhne. Této šťávě se říká sabur, a je pouze částečně rozpustná ve vodě. Aloe se proto standardně rozpouští v různých lihovodních roztocích.

Může být nebezpečná?

Zastánci aloe považují rostlinu za všelék, její odpůrci zase v rozpacích krčí rameny nad její jedovatostí. Aloe vera je sice jedovatá, ale k poškození zdraví nemůže dojít, pokud dodržujeme předepsané dávkování.

Drogu lze využít jako skvělé projímadlo, jako antibiotikum, při léčení plicní TBC, cévních chorobách, břišním tyfu, žaludečním a dvanácterníkovém vředu, léčí anemii a upravuje chuť k jídlu.

V poslední době se objevila i řada nadějných zpráv o léčení rakoviny zažívacího traktu touto rostlinou. Významné je i vnější použití aloe na popáleniny, aplikuje se na hnisavé a špatně se hojící rány, ekzémy a léčí se jí parodontóza. Všechny léky z aloe je nutné při vnitřním použití zapít dostatečně vodou.

Skvělá při kocovině!

Aloe vera snižuje krvácení a zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje hojení. Rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň, pomáhá tedy z organizmu odplavovat jedovaté látky, je považována za nejúčinnější přírodní detoxikační prostředek.

Proto dokáže výrazně podporovat boj proti potravinové alergii, jaterním potížím, poruchám látkové výměny a je účinná proti kocovině.   .