Je to už pár let, ale těžko se na ty chvíle zapomíná. Tehdy jsem si myslela, že umřu. Bylo to opravdu strašné.

Ozvala se šílená rána. „Co to bylo?“ Podívala jsme trochu vylekaně na manžela. Než ale stačil cokoli říct, zhaslo světlo a uslyšeli jsme podivné praskání. Pak další ohlušující rána a rachot bortících se stěn. Křičela jsem hrůzou. Náhle mě něco praštilo do hlavy a já zřejmě omdlela.

Co se to stalo?

Když jsem se probrala, chvíli jsem vůbec netušila kde to jsem. „Fando.“ Zkoušela jsem zavolat manžela. Z hrdla mi ale vycházel jen sípavý zvuk. Měla jsem totiž ústa plná prachu. „Heleno, seš v pořádku?“ Ozvalo se blízko mě. Hrozně se mi ulevilo. Manžel je naživu.

Nikdo o nás nevěděl

Pomalu, ale jistě jsme si začali s manželem uvědomovat, co se stalo. Leželi jsme v troskách svého vlastního domu. Byla tu naprostá tma a všude spousta zdiva a trámů. Nemohli jsme se moc hýbat.

Každý prudší pohyb znamenal pád dalších sutin. Co budeme dělat? Nikdo netušil, že jsme odjeli na výlet na chalupu po rodičích. Na chalupu na samotě.

Co bude dál?

V závalu jsme tak strávili první noc. Po delším opatrném pátrání kolem sebe jsme získali alespoň dvě lahve minerálky. Když chalupa spadla, byli jsme totiž zrovna v kuchyni. Máme vodu, to nám dodalo na nějaký čas naději na život.

Jenže co dál? Nezbývalo nám než čekat. Opravdu jsme nemohli nic jiného dělat. Jen čas od času jsme se snažili co nejhlasitěji volat o pomoc.

Držely nás vzpomínky

Čas jsme si krátili vzpomínkami na to, co jsme spolu za těch dvacet let společného života zažili. Bylanám zima, měli jsme hlad. Začala mě strašně bolet hlava od toho úderu. Radek měl zase poraněnou nohu.

Strašně jsme se báli, že umřeme. Ale ty vzpomínky nás přece jen hřály. Nebyl to marný život. Máme přece dceru. Byla to nakonec naše skvělá Radka, která nás zachránila.

Zázrak, že jsme přežili

Když se nás dlouho nemohla dovolat, napadla ji babiččina chalupa. Přijeli s kamarádem a ihned zavolali pomoc. Když nás záchranáři vytáhli na světlo, nevěřila jsem vlastním očím. Na naši chalupu se sesul nedaleký svah. Dům byl totálně zničený. Ale přežili jsme.

Bohužel takové štěstí neměla Asta. Naše věrná fenka. Stydím se, že jsme si na ni celou dobu v závalu ani nevzpomněli.

Helena S. (53), Pardubice