Byla jsem moderní, ambiciózní manažerka pracující mezi samými muži. Byla jsem na sebe pyšná. Moje okolí to však nedokázalo ocenit.

Po trpkém zklamání v lásce, kdy jsem zjistila, že můj pan Božský je ženatý, jsem se rozhodla, že energii obrátím jinam. Zanevřela jsem na muže, což bylo zaslepené: měla jsem se zlobit jen na toho jediného.

Přitom jsem znala i fajn kluky, líbil se mi třeba Hynek ze sousedství, studoval medicínu. Pokukovali jsme po sobě, ale ztratil se mi, asi si našel lásku na koleji. Místo randění jsem se uzavřela do sebe, dostudovala jsem vysokou školu a vrhla se do práce.

Dostala jsem se až do vedení firmy, jako jediná žena. Byla jsem na sebe pyšná! Ale neumíte si představit, kolik to stálo úsilí, schopností, nervů. Abych obstála v mužském světě.

Aby mě respektovali, vážili si mě. Četla jsem knihy o tom, jak obstát ve vedoucí pozici, jak si zvýšit sebevědomí, jak se oblékat, abych působila jako správná manažerka.

Proč se nechlubí?

Představovala jsem si, že mě budou členové mojí rodiny obdivovat. Že budou pyšní na mé společenské postavení, na nový byt, na můj plat – který neměli máma s tátou dohromady.

Bylo pro mě zklamáním, když jediné, co mi máma vždycky říkala, bylo: „Hele, a ta Bartáčková, jak jste spolu chodily do gymplu, už jezdí s kočárkem. No a její sestra Helenka má už caparty dva.“

Opravdu mě to uráželo. Měli se chlubit, vyprávět sousedům, jak jsou pyšní, kam jsem to dotáhla. Místo toho jsem poslouchala o řvoucích miminech v kočárcích. Když jsem slavila třiatřicáté narozeniny, máma se rozplakala.

Vdaná paní

Celý ten truchlivý výjev se odehrával v zahradě. Sousedka slyšela hlasité vzlyky a odemčenou zahradní brankou se spěchala podívat, co se děje. Vzala s sebou i syna, lékaře, protože se domnívala, že se stalo něco strašného a že bude potřeba doktor.

Vysvětlila jsem, že máma pláče jen proto, že jsem stále „na ocet“. Sousedka se zasmála s tím, že také prosí syna, ať už se ožení. Překvapeně jsme se na sebe s doktorem podívali. To bylo let, co jsme se neviděli! Dostal sklenku, připili jsme si na moje zdraví.

Když se setmělo, Hynek se připlížil ke společnému plotu a šeptal, zda mě může někam pozvat. Do roka jsem byla vdaná, tři měsíce po svatbě se narodil syn. Předtím jsem si myslela, že jsem v práci nenahraditelná, ale firma se beze mě obešla zjevně bez problémů.

Lenka (63), Benešovsko