I když moje maminka většinu života prožila ve městě, vždy vzpomínala na venkov, kde prožila dětství a mládí. Chyběla jí hlavně zahrádka.

Maminka ráda vzpomínala na dětství a mládí v malé vesničce na Vysočině, kde měli její rodiče dům a mnoho zvířat. Na vesnici to milovala. Našla si ale kluka z města, mého tátu Josefa, a po svatbě se za ním přestěhovala.

Získali městský byt na sídlišti. Za babičkou a dědou na venkov jsme tak jezdívali jen o víkendech. Když zemřeli, dům, který obklopovala velká zahrada, se prodal. Mamince tehdy málem puklo srdce.

V parku

Ve městě si sice nikdy nestěžovala, ale bylo na ní vidět, že jí příroda schází. Často vyrážela do nedalekého parku nebo za město do lesa. Když jsme seděli u místního rybníka, viděla jsem, jak se často zasnila a dívala se do dáli k lesu.

Doma si udělala zahrádku alespoň na balkoně, kde pěstovala rajčátka a různé bylinky. Se sousedkou se staraly o kytičky před vchodem. Pak ale během jediného roku zemřel tatínek a po ní sousedka.

Na maminku padl smutek. S hrůzou jsem sledovala, jak chátrá, chřadla nám před očima. Sešly jsme se s bratrem a snažili se vymyslet, jak mamince pomoct.

Elixír života

Ona si sice na nic nestěžovala, ale to mlčení bylo mnohem horší. A pak nás to napadlo! V našem městě byla zahrádkářská kolonie, malé zahrádky, a jedna byla k mání za slušné peníze. Chtěla se jí zbavit jedna kolegyně z práce, která k zahradničení neměla vztah.

Hned jsme tu zahrádku koupili a maminku tam přivezli, aby viděla, jaký dárek od nás dostala k narozeninám. Byla dojatá. S potěšením jsme sledovali, jak se dala do práce. Během týdne se spřátelila s paní, která měla zahrádku vedle.

Najednou to byla zase ta naše usměvavá maminka. Je tu s námi pořád, a je stále čilá. Na své zahrádce tráví každý den a kochá se svými kytičkami i vypěstovanou úrodou.

Jiřina (63), Opava