Být matka samoživitelka není legrace. Málo peněz, hodně starostí, spousta bezesných nocí. Naštěstí se našel někdo, kdo se mi stal oporou.

Byla jsem na dceru sama, to je velká zodpovědnost. Její táta se vypařil, když byly Haně tři roky, od té doby jsem vše táhla vlastními silami, peníze rozpočítané na koruny.

Z Hany rostla krásná a chytrá holka a já jsem byla pyšná, protože to byla z velké části moje zásluha. No ale pak přišla puberta a já se třásla strachy, že si zničí život, protože se kolem ní točili kluci.

A tak jsem vyváděla víc než všelijací ti ztřeštění tatínci dospívajících dcer, kteří jsou schopni stavět kolem domů střílny a padací mosty. Myslím, že jsem tehdy byla směšná. Nejvíc se to kolem Hany rojilo na chatě.

Tvářil se přísně

Zejména jeden výrostek mi hrozně lezl na nervy, byl neodbytný. Hrával nám pod oknem na kytaru, od rána na Hanu hvízdal, ať jde ven, strkal jí do drátěného plotu psaníčka se srdíčkem, a tak mi jednoho dne ruply nervy.

Sekala jsem dříví, plížil se kolem, myslel, že ho nevidím, jenomže když chci, vidím až za roh. Hodila jsem po něm jedno polínko. Vlastně se mu nic nestalo, trefila jsem ho do boty. Jen se hrozně lekl.

Žaloval doma, a tak se mi k večeru na pozemku objevil jeho tatínek, tvářil se přísně. Řekl, že chápe, že mám starost o dceru, ale to mě neopravňuje, abych házela po lidech dříví. Připustila jsem, že má asi pravdu, ale že nechci, aby holka dopadla jako já.

Muž mi utekl, jsem na všechno sama. Sedli jsme si na zahrádce pod jabloň a začali si povídat.

Takové vrby

Martin byl rozvedený a syna si směl „půjčovat“ jen každý druhý víkend. „Vy máte aspoň to štěstí, že dceru vídáte každý den,“ poznamenal. „Mně se po klukovi stýská. Manželka mi frnkla za jiným, syna vzala s sebou.

Rád bych ho vídal častěji, ale mám smůlu.“ Byl smutný. Od té doby jsme se často navštěvovali, pokaždé jsem se těšila, jak si popovídáme. Dělali jsme si vzájemně vrby, vypovídali se ze všech starostí. Našeho přátelství využily i naše děti.

Začaly spolu chodit, proti čemuž jsem už nemohla nic dělat, bylo by to trapné. Ale byla to jen taková dětská láska, po které přicházejí další a další.

Ještěže se naši mladí nakonec rozešli, protože my dva jsme se vzali, čímž bychom z nich udělali nevlastní sourozence. S Martinem se nám žije krásně. Celé léto trávíme v chatové osadě a užíváme si ten zdejší klid. A dříví už sekat nemusím, to si vzal na starost můj muž.

Ivana (65), jižní Morava