Když se člověku stane něco hrozného, neměl by svou zlobu obracet proti okolí. Bohužel můj muž to nezvládl.
Sedím v soudní síni a dívám se na svého manžela. Brzy už svoji nebudeme. Rozvodové řízení už je jen čistá formalita. Rozešlí jsme už dávno. Od té děsivé chvíle tenkrát na Silvestra.
Byl odjakživa bavič
Pavel byl velký srandista. Už jako mladý. Proto jsem si ho tehdy také vybrala. Nasmáli jsme se tehdy spolu hrozně moc. Nezkazil žádnou zábavu a sám vymýšlel různé legrácky, protože miloval, když se druzí kolem něj bavili.
To samozřejmě platilo s ještě větší mírou na Silvestra. A bohužel i na Silvestra před těmi pár lety, kdy už jsme oba spolu byli přes čtyřicet let. Pavel se rozhodl, že udělá krásný půlnoční ohňostroj pro svá dvě malá vnoučata.
Šílený vstup do nového roku
Myslela jsem si tehdy, že manžel nakoupil nějakou bezpečnou sadu na ohňostroj. Jenže on to chtěl ještě něčím vylepšit. Když mu to vše pak vybuchlo v ruce, bylo mu jasné, že to bude mít tragické následky.
Během vteřiny se z mého muže stal mrzák bez rukou, které mu výbuch amputoval téměř až k předloktí.. Byla to ještě šance, že časem bude možno využít protézy. Ale můj muž to rázem všechno vzdal.
Nedalo se to vydržet
Ze srandisty a pohodáře byl najednou nesnesitelný mrzout a vztekloun. Navíc začal pít. Byl ke všem hrubý, zlý a neustále nás slovně napadal. Včetně vnoučat, která se ho tak bála, že k nám nechtěla ani chodit.
Když nemohl používat ruce,začal do věcí kolem sebe, ale bohužel i do nás, svých blízkých, kopat. Tahle agresivita se už nedala vydržet. Na léčení jít odmítl. Snad nyní, po rozvodu, to přehodnotí.
Jarmila P. (62), Přerov