Nemám nic proti dětem z děcáku. I když je mi jasné, že mají složitý start a může se to na nich podepsat. Hlavně přechod z ústavu do života bývá ošemetný.

Táňa, dívka, s kterou začal náš syn chodit, vyrůstala v dětském domově od jedenácti. Byla ale speciální případ. Její rodiče byli zvláštní. Měli hodně peněz, hodně cestovali, dceru brali s sebou po celém světě. Když jí bylo deset, zahynuli při autonehodě.

Ukázalo se, že mají jen vzdálené příbuzné, se kterými nebyli zadobře. Navíc po sobě nechali závěť. Podle ní, kdyby se jim něco stalo, měla jít dcera do dětského domova. A o pozůstalost, než jí bude osmnáct, se měl starat advokát. Ten měl Taťánu taky od patnácti učit, jak zacházet s majetkem.

Rodina byl její cíl

Zatímco ostatní děti jdou z domova do nejistoty a chudoby, Táňa měla k dispozici dům a spoustu peněz. Měla po střední škole a nastupovala na nástavbu, kde se seznámila s naším synem Sašou.Padli si do oka na první pohled a netrvalo dlouho a představil nám ji.

Holek, které by se ve dvaceti chtěly starat o manžela a mít rodinu, moc není. Kdyby byla Táňa hloupá, přišlo by mi, že je pro ni mateřství únik ze života, který dneska klade na mladé velké nároky.

Přestavba

Ale ona byla chytrá, zajištěná, mohla si dělat, co chtěla. Rodina pro ni zkrátka byla priorita, snad proto, že o tu svou přišla.

Svatba nebyla velká, nakonec nevěsta neměla žádné příbuzné, jen pár kamarádek a kamarádů. Na líbánky mladí nikam nejeli, místo toho začali přestavovat barák.

Syn byl spokojený, líbilo se mu, že má Táňa jasno v tom, co chce, že ho miluje a že chce, aby co nejdřív byli tři. Jenže už za půl roku bylo jasné, že nebudou tři, ale čtyři. Táňa totiž čekala dvojčata. Saša byl na vrcholu blaha.

Dvě děti najednou, to se jen tak někomu nepovede. Nakupoval, vylepšoval pokojíček, pořád kolem Táni skákal. Z té se stala hotová kvočna.

Těhotenství s dvojčaty sledují lékaři zvlášť bedlivě a Táňa se je snažila ve všem poslouchat na slovo. Všichni jsme ji chápali a podporovali ji v tom, taky to byla správná věc. Péťa a Pavlík, které si mladí přivezli z porodnice, nám všem obrátili život na ruby.

Dokonalá matka

Tak krásná miminka se jen tak nevidí. Táňa se o ně starala vzorně a byla dokonalá matka. Ani jednou si nepostěžovala, že je unavená. Saša se jí snažil pomáhat ze všech sil.

Jenže ona byla taková perfekcionistka, že se raději o všechno starala sama. Syn to nijak nekomentoval, v dvojčatech se viděl a víc ho nezajímalo. Možná ale mělo. Je přirozené, že pro novopečenou maminku je dítě středem světa. A když jsou dvě, je to ještě jiné.

Ale pro Táňu jako by všechno ostatní přestalo existovat. Trvalo to měsíc, dva, pak čtvrt roku. Když bylo klukům šest měsíců, vystěhovala Sašu z ložnice.

Nechtěli jsme mladým mluvit do života, ale připadalo nám, že je syn smutný a že není s tím, co se děje, zrovna dvakrát spokojený. Jenže dvojčata mu dávala zapomenout na to, co není v pořádku, a tak narůstající problémy nijak neřešil. A že narůstaly.

Táňa viděla jenom děti. Přestala normálně vařit, Saša se musel živit dětskými kašičkami a mixovaným jídlem, protože Táňa nic jiného nedělala.

Vše pod kontrolou

Dům změnila v jednu velkou hernu, nábytek, který jí přišel nedostatečně bezpečný, prostě vyházela. Všechno se muselo přizpůsobit klukům. Podepsalo se to i na našich vztazích s ní.

Vše, co jsme vnoučkům donesli, podrobovala přísné kontrole. Když se jí něco nezdálo, hned to letělo do koše. Oslava prvních narozenin kluků byla neskutečně obrovská a vlastně i trochu divná. Syn mi připadal čím dál tím nervóznější a smutnější.

Nedivila jsem se mu. Když byli celá rodina pohromadě, působil jak páté kolo u vozu. Po čase se mi navíc jen tak, mezi řečí svěřil, že od té doby, co mají děti, spolu nespali. To bylo na pováženou.

Všimla jsem si, že čím dál tím častěji míří po práci k nám. Domů se mu nechtělo. Dvojčata miloval, svou ženu taky. Jenže právě ta mu dávala najevo, že je doma přespočetný. Nic podle ní nedělal dobře, jen nad ním ohrnovala nos.

Nikdy by mě nenapadlo, že až si můj ženatý syn se dvěma dětmi najde milenku, tak mu to téměř schválím. Jenže když jsem viděla, jak se Táňa chová, ani jsem se mu nedivila. Vypadalo to, že ji Saša přestal zajímat hned poté, co ji oplodnil. Teď byli středem vesmíru její chlapečci.

Vyřešila to milenka

Běda, když se to někomu nezdálo. Rozvod byl logickým vyústěním situace. Všichni jsme z toho, co se stalo, nešťastní, ale moc nezmůžeme. Snacha se nadále chová odporně, navíc po rozvodu začala štvát chlapečky proti Sašovi.

On je z toho zoufalý, my také. Je nám jasné, že jsme v podstatě přišli o vnoučata. Syn teď žije s novou přítelkyní, ale po tom, co zažil, se do dalších dětí nežene. A z jeho synů snacha vychovává rozmazlené sobce. O své výchově je tak přesvědčená, že je nechce Sašovi ani půjčovat.

Libuše H. (62), Sušicko .