Příběhy – 7. stránka

Příběhy

Sladkou pomstu jsem si opravdu vychutnala

Nevěřila jsem, že by mi Jiří někdy zahnul. Přesto se tak stalo. Chtěla jsem se rozvést, ale nakonec jsem tu radost sousedce udělat nemohla. S Jirkou to byla velká láska už od školky. Já měla ve vztahu vždy navrch, zatímco Jiří žárlil. Nikdy mě nikam nepustil samotnou, zejména na plesy a různé společenské akce. Dokonce i na mé […]

od Karla Pelikánová

Náhodně objevená čísla mi změnila život

Už jsem pochybovala, že mi osud může ještě něco přinést. A pak to přišlo. Vždycky jsem byla racionální a na zázraky jsem nevěřila. Myslela jsem si, že si člověk musí všechno vybojovat sám, jinak to jednoduše nemá mít. Přesto mě potkala událost, kterou si dodnes neumím logicky vysvětlit – a která mi obrátila život správným […]

od Petr Stránský

Velká kniha skutečného zločinu

Nová kniha z knižní edice RF-HOBBY vám představí 50 největších kriminálních případů v moderní historii lidstva, od které se nebudete moct odtrhnout. Před více než 430 000 lety se v takzvané Jámě kostí, jeskyni v pohoří Sierra de Atapuer ca ve Španělsku, odehraje brutální masakr, na jehož konci je zavražděný jedinec. Podle archeologů jde o […]

doporučujeme

Na krásné louce mě málem políbil

Můj muž je městský typ. Když jsem ho poznala, vypadal jako hromádka neštěstí. A přírody se bál jako čert kříže. Dneska už je to veselý a usměvavý chlap, venkov ho ale stále neláká. Tetička, k níž jsem jezdívala na letní byt, pronajímala podkroví pětipokojové vily u řeky. Trávila jsem u ní pravidelně celý červenec, někdy i déle, byla báječná, byla s ní […]

od Karla Pelikánová

Asta zachránila dceru v poslední chvíli

Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je […]

od Karla Pelikánová

Energetický vampýr ze mě vysával životní sílu

Nedokázala jsem si vysvětlit, proč se cítím čím dál tím víc slabší. Už během manželství mě přitahovaly věci, které se nedají úplně racionálně vysvětlit. Zajímala jsem se o duchovno, výklady karet nebo astrologii, zatímco můj muž trávil čas spíš u piva nebo u fotbalu. Postupně jsme vedle sebe spíš jen existovali, než skutečně žili jako […]

od Petr Stránský

Nejsem dobrá máma, ale netrápí mě to

Většina matek říká, že by pro své děti dýchaly. Já jsem tyto pocity nikdy neměla. Naštěstí jsem měla zodpovědného manžela. S manželem jsme se poznali, když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Matěj narodil, nic […]

od Karla Pelikánová

Už nikdy nechci propadnout té hrozné panice

Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ta událost tolik zamává. Najednou jsem byla jiný člověk. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo už k večeru, šero, špatná viditelnost a trochu mlha. Pospíchala jsem autem domů, už jsem se viděla ve vaně po náročném pracovním dni. Člověk ale nemá spěchat. Stalo se to za […]

od Karla Pelikánová

Pokračování lásky přišlo až po mnoha letech

Nerozdělil nás osud, ale něčí nešetrný zásah. Bylo mi devatenáct, když jsem Marka poprvé uviděla. Pršelo a já stála bez deštníku na zastávce. Přišel ke mně, beze slova mi ho podržel nad hlavou a usmál se. Tak obyčejný okamžik – a přesto změnil všechno. Milovala jsem ho tak, jak umí milovat jen mladé dívky: bez […]

od Petr Stránský

Josef je moje životní výhra

Na třídní schůzku se rodiče většinou trošku bojí. Jen málokoho potká na této školní akci ohromné štěstí, tak jako se to přihodilo mně. Dcera mě poprosila, abych místo ní zašla na základní školu, kam chodil můj vnuk. Konaly se zrovna třídní schůzky a dcera neměla čas tam dorazit, a tak jsem ji zastoupila. Předem mě varovala, že […]

od Karla Pelikánová

Dívám se na sebe jinýma očima

Mám pocit, že jsem se za své tělo styděla snad už od dětství, a po většinu života jsem se svým fotkám vyhýbala jako revizorům v tramvaji. Vždycky jsem měla pocit, že mám o dvě brady víc než ve skutečnosti a že moje paže mají vlastní poštovní směrovací číslo. Když se rodina chtěla fotit, vždycky jsem se nějak vytratila a všichni […]

od Johana Hůlková

Na svoji snahu pomáhat jsem málem doplatila!

Chtěla jsem nabídnout pomocnou ruku a všichni mi to pak vyčítali. Vždycky jsem si říkala, že jablko nepadá daleko od stromu, ale u mých dětí to neplatilo. Zatímco dcera Markéta byla odjakživa ztělesněním klidu a empatie, můj syn Mirek byl jako z jiného světa. Už od dětství se u něj projevovala povaha, kterou bych s […]

od Petr Stránský

Zlatá rybka nám opravdu splnila přání

Náš Honzík si tu zlatou rybičku moc přál a já jsem neměla to srdce mu ji nekoupit. Chodili jsme k akváriu a prosili, ať nám vyplní přání. A ona nás nakonec vyslyšela. Doma jsme skvělá parta, všichni se máme rádi, vládne u nás pohoda, radost a veselá mysl. Jednou, když byl můj vnuk Honzík ještě malý, chodil do třetí třídy, jsme […]

od Karla Pelikánová

V nouzi jsem poznala skutečné přátele

Moje dětství bylo bezstarostné a moc krásné. Neznala jsem nenávist ani strach z lidí. To se změnilo s rodinou mého manžela. Moje dětství bylo skvělé, protože skvělí byli mí rodiče. Také mí dva starší bráchové tu byli vždy pro mě, mnoho mě naučili. Tak jsem vyrůstala a žila v iluzi, že tak idylické bude jednou i moje manželství a moje rodina. Jenže člověk má […]

od Karla Pelikánová

Rozvod byl začátkem nové etapy

Ještě před dvěma lety bych nevěřila, že člověk může začít znovu v devětapadesáti. Naštěstí jsem zjistila, že i takový začátek je krásný. Když si Petr odnesl poslední krabici s jeho sbírkou modelů letadel, bouchly dveře a na mě dolehlo to zvláštní prázdno. Nikdo se mě na nic neptal, nikdo nechtěl večeři, nikdo nekomentoval, že jsem zase koupila zbytečně […]

od Johana Hůlková

Dovedla jsem najít nový smysl života

Osud dokáže zasáhnout do života jako blesk. Na své tělo jsem se nemohla dva roky ani podívat, nakonec jsem ale našla radost z práce a ze života. Nejsem hysterka a nikdy neházím předem flintu do žita. Ani tehdy jsem nepropadla panice. Věřila jsem, že se jedná jen o neškodnou tukovou bouličku. Ani jsem to nechtěla rodině říkat, nakonec jsem […]

od Karla Pelikánová