Nedokázala jsem si vysvětlit, proč se cítím čím dál tím víc slabší.
Už během manželství mě přitahovaly věci, které se nedají úplně racionálně vysvětlit. Zajímala jsem se o duchovno, výklady karet nebo astrologii, zatímco můj muž trávil čas spíš u piva nebo u fotbalu.
Postupně jsme vedle sebe spíš jen existovali, než skutečně žili jako pár. Když náš syn dospěl a osamostatnil se, rozhodla jsem se odejít. Pro manžela to byl šok, ale pro mě logický krok. Chtěla jsem vedle sebe někoho, kdo sdílí mé zájmy a nebude je shazovat.
Ta únava byla nezvyklá
Říká se, že muži se těmto věcem věnují méně, ale já měla štěstí. Poměrně brzy jsem poznala Alexe, který se o esoteriku zajímal do hloubky a měl i vlastní zkušenosti. Bylo pro mě osvěžující mluvit s někým, kdo mě nepovažuje za podivínku.
Naopak jsem často měla pocit, že se od něho můžu učit. Kromě společných zájmů mezi námi vzniklo i silné citové pouto a náš vztah nabral rychlý spád. Už po měsíci se ke mně nastěhoval a svůj byt začal pronajímat.
Společné bydlení bývá zkouškou každého vztahu, ale zpočátku jsem neměla důvod si stěžovat. Občas jsme se pohádali kvůli maličkostem, což jsem považovala za normální.
Alex měl sklony rozhodovat o všem sám, což mi ne vždy vyhovovalo, ale často jsem raději ustoupila, než vyvolávat konflikty. Jenže postupně se objevilo něco jiného: začala jsem být nezvykle unavená.
Dřív jsem měla energie dost, ale najednou jsem se cítila vyčerpaná i bez větší námahy. Přičítala jsem to věku, říkala jsem si, že po čtyřicítce je to běžné.
Odhalení mě překvapilo
Únava se ale stupňovala. Někdy jsem měla pocit, že nemám sílu ani na běžné věci. Svěřila jsem se Alexovi a ten mě přemluvil k návštěvě lékaře. Tam jsem nepochodila, žádné zdravotní potíže se neprokázaly.
Přesto moje stavy pokračovaly a začaly mi nepříjemně komplikovat život. Nakonec jsem se rozhodla obrátit na léčitele, o kterém mi kdysi vyprávěla kamarádka. Alexovi jsem o tom neřekla, měla jsem pocit, že by to nesl nelibě.
Jedno odpoledne jsem se tedy vypravila za panem Viktorem. Působil klidně a důvěryhodně. Pomocí zvláštního přístroje mě vyšetřil a pak mi sdělil něco, co mě zaskočilo: prý mi někdo z blízkého okolí pravidelně odebírá energii.
Zeptal se mě, jestli znám pojem „energetický upír“. To slovo jsem už slyšela, ale nikdy jsem ho nebrala úplně vážně. Dostala jsem od něj ochranný náramek, který měl podobnému vlivu zabránit.
Pokusil se mi náramek schovat
Odcházela jsem zmatená, ale v hlavě mi znělo jediné jméno: Alex. A chování následujících dní tomu začalo odpovídat. Byl podrážděný, nervózní a vyhýbal se odpovědím. Řekla jsem mu jen část pravdy – že jsem byla u léčitele a dostala náramek na posílení energie.
Reagoval překvapivě ostře. Tvrdil, že jde o nebezpečné praktiky, a naléhal, abych ho nenosila. Dokonce mi ho bez mého vědomí vzal a schoval. Když jsem náramek neměla, únava se okamžitě vrátila. Nakonec jsem ho našla a znovu nasadila.
Tehdy jsem si všechno spojila dohromady. Otevřeně jsem Alexovi řekla, co si myslím. Následoval bouřlivý rozchod, který ale nešlo odvrátit.
Od té doby jsem se cítila opět silnější, jako by ze mě spadla tíha, kterou jsem si dřív neuměla vysvětlit. Často jsem přemýšlela nad tím, jestli Alex skutečně vědomě čerpal mou energii, nebo to bylo jinak.
Jisté ale je, že jakmile jsem ho pustila ze svého života, moje potíže zmizely. Někdy mě napadne, kolik dalších lidí možná prožívá něco podobného, aniž by tušili proč.
Marcela N. (55), Jihlava
