Příběhy – 130. stránka

Příběhy

Vlastní sestra mě nenávidí a já se nedokážu bránit

Moje dětství je protkané zlými vzpomínkami. Rodiče nebyli zlí, ale moje starší sestra Zuzana mě odmalička asi nenáviděla. Dokázala mě deptat fyzicky i psychicky tak, aby o tom rodiče nevěděli. Narodila jsem se, když bylo Zuzaně pět let. Když jsem pak začala chodit do školky, bylo jí osm, a tehdy nějak vznikla její nevraživost vůči […]

od Eva Houšková

Tak trochu lechtivá prezentace

Málem jsem se zhroutila, když se při prezentaci mezi fotkami produktů naší firmy objevily i moje velmi soukromé „porno“. Nejsem zrovna odvážná žena, partnerský život nevyjímaje. Ke všem novinkám se vždycky stavím opatrně. Proto jsem byla zaskočená i tehdy, když si manžel pořídil nový foťák a rozhodl se ho otestovat v ložnici. Sexy zábava Zpočátku […]

od Karla Pelikánová

Nové vydání časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy

Právě vyšlo letošní šesté číslo oblíbeného měsíčníku Můj čas na kafíčko pro ženy, které je jako obvykle nabité inspirací, humorem i laskavostí. Tak si uvařte dobrou kávu a pusťte se do čtení. Ve zranitelnosti je síla Tentokrát jsme se zaměřili na to, co ženy řeší nejčastěji: jak dát životu řád, i když kolem vás všichni […]

doporučujeme

O skutečné psí věrnosti až za hrob

Za častými útěky našeho psa bylo něco mnohem hlubšího, než chuť toulat se. Pralinka se neustále vracela do svého bývalého domova. Když jednoho dne odešla do psího nebe naše patnáctiletá jezevčice Rita, děti mě hned následující ráno přinutily k návštěvě místního útulku. Pralinčiny útěky Naše srdce si získala pětiletá Pralinka, s jedním ouškem nahoru a veselou povahou […]

od Karla Pelikánová

Coca-Cola oslavuje 50 let výroby v Česku a na Slovensku

Od momentu, kdy z výrobní linky přímo v Československu vyšla první láhev nápoje Coca-Cola, uplynulo 50 let. Tehdy byla dostupná pouze jediná varianta – klasický nápoj v ikonické skleněné láhvi o objemu 250 ml. Češi a Slováci dodnes vzpomínají, že nápoj Coca-Cola byl tak mimořádný, že stálo za to si schovat láhev či později plechovku. Za desetiletí se toho ale […]

od Martin Macourek

Záhada s kalendářem se vyřešila za půl roku!

Bála jsem se, že v domě straší, ale tajemné síly neměly v úmyslu mi ublížit. Mnoha lidem se během jejich života stane něco, co zní neuvěřitelně a tajemně. Já k nim také patřím, i když můj příběh se odehrál už před dávnými lety. Tenkrát mi bylo o čtyřicet let méně, měla jsem krátce po maturitě a byla jsem […]

od Petr Stránský

Nevěděla jsem, co mám dělat s našimi hlučnými sousedy

Nejdřív jsem se bála, že děti poznamenají hádky sousedů plné vulgarizmů. Pak jsem věděla, že spíš je poznamenají chvíle bez hádek. Museli jsme odhlučňovat. Pokud byste rádi viděli opravdickou nefalšovanou „italskou“ domácnost, neváhejte se na ni přijet podívat k nám. Tedy nemyslím přímo k nám domů, ale do našeho paneláku, kde jedna taková příliš „veselá“ […]

od Karla Pelikánová

V uších mi zněl děsivý ženský smích

Vyrazila jsem lesem směrem na chatu, bylo mi fajn. Pak se cosi stalo. Romantická procházka se rázem změnila v cestu děsu. Někdo mě pronásledoval! Z naší chatky do města vede pouze cesta lesem. Nikdy mi to nevadilo, tuhle pěšinu jsem měla vždycky ráda. Jednou jsem se v městě u kamarádky zdržela déle, a tak jsem […]

od Karla Pelikánová

Výprava za strašidly byla vážně strašidelná

Toužili jsme pořádně vystrašit duchy v tajemném lese, ale nakonec jeden z nich důkladně vyděsil nás. Naše dobrodružná výprava sice tak skončila, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Když je člověku 15 let a bydlí v zapomenuté vesnici v pohraničí, hledá vzrušení, kde se dá. Proto se nelze divit, že naše parta nemohla přehlédnout, že za vsí je les, […]

od Karla Pelikánová

Maminka miluje lidi, ale zvířata snad ještě víc

Když umřela maminčina sousedka, pozůstalí vyklidili dům a jejím pejskům se údajně snažili najít nový domov. Mamce jen stroze oznámili, že když si je nikdo nevezme, nechají je utratit. Jenže s tím se nedokázala smířit. Moje máma je neuvěřitelně dobrosrdečná bytost a snad ještě hodnější než na lidi je celý život na zvířata. Rozumí jim, […]

od Karla Pelikánová

Babiččin vzkaz z bílých oblaků

Seděla jsem pod planou růží v rohu louky a plakala tak, jak to umějí jen děti. Umřela mi milovaná babička. Myslela jsem, že je z mého života nadobro pryč. Pak se ale stalo něco, co mou rozbolavělou dušičku uklidnilo. Všechno se odehrálo už tak dávno, ale ten pocit ve mně setrvává dodnes. Vím, že ta, […]

od Karla Pelikánová

Každou noc ke mně chodil spát duch!

Mé vzpomínky z dětství jsou šťastné. Až na jednu, kterou se snažím vytěsnit z hlavy. Do teď mi tento zážitek nahání husí kůži. Každou noc mě totiž budil duch, který chodil spát na spodní palandu pode mnou! Bydlení se starší sestrou v jednom pokoji jsem měla jako dítě velmi ráda. Jako holčička jsem v ní […]

od Karla Pelikánová

Zabloudila jsem do kouzelného lesa

Šla jsem stále hlouběji do nitra lesa a už nedoufala, že najdu cestu zpět. Našla jsem však fantastické, pohádkové místo jako ze snu. Sluneční paprsky prosvítaly mezi stromy. Milovala jsem atmosféru lesů a ráda odpočívala při poklidném houbaření. Byl krásný den a já i tentokrát vyrazila s košíkem do zeleného ráje. Tentokrát jsem se ale […]

od Karla Pelikánová

Prokletý obraz šířil kolem sebe neštěstí

Objevil se zčistajasna a každou domácnost ničil. Opravdu má v sobě ten prazvláštní obraz skryté temné síly? Když jsme krátce po smrti milované babičky se sestrou vyklízely její domek, objevila jsem na půdě za starou almarou obraz. Utřela jsem z něj prach, abych rozeznala výjev. Najednou mi problikla hlavou dávná vzpomínka. Jako malé dítě jsem […]

od Karla Pelikánová

Tůně duchů prahla po oběti

Tůň pod skalou ve vesnici, kde jsem vyrůstala, je opředená děsivými legendami a neštěstím. Manžel se těm povídačkám smál. A to se nevyplácí. Jednou si na něho duchové počíhali. Ta tůň není velká, vypadá neškodně, jako špinavá studánka. Přímo vybízela k tomu, přejít ji bosou nohou. Kdo se ale nechal zlákat, a takový neuvážený krok […]

od Karla Pelikánová

Dáme si pauzu, třeba to pomůže

Stali se z nás cizinci, přestože jsme spolu žili víc než třicet let. Místo rozvodu jsme se rozhodli pro dovolenou. Po roce stráveném o samotě jsme se měli rozhodnout, co bude dál. Společně jsme snídali i obědvali. A také bydleli, hospodařili a občas i diskutovali o politice a televizních programech. Bylo to málo nebo hodně? Jediné, […]

od Karla Pelikánová