Připadáte si někdy jako lapená v kleci? Ráda byste z ní unikla, ale nedokážete sama sobě povolit odemknout vnitřní zábrany, i když klíče máte v kapse. Co s tím?

Duše bolí, jakmile vám pocit nespokojenosti začne přerůstat přes hlavu a sama sobě něco nedovolíte. Každá žena chce být okouzlující, jenomže co když vám rozum říká:

„Vždyť jsi tlustá, proboha, jaký ty jsi ideál krásy!?“ Bolest duše vám pokaždé napovídá, že se vzdalujete sama od sebe. To ego žádá o soucit a lásku.

Proč se mi tohle děje?

Nebolí vás tedy duše, to se jen ego poněkud přepjatě domáhá pozornosti. Pocit ublíženosti totiž nepřichází ze srdce – sebelítost a obviňování, to je hlas našeho ega. Někdy se vám zdá, že život vůči vám prostě není fér, a dusíte se nespravedlností.

Všechno a vlastně všichni se vám tak nějak  zprotivili, vůbec do ničeho se vám nechce, svět se vám zdá jako těžký, nudný a zajímavý leda tak jako bezpočtukrát ohraná gramofonová deska.

Něco ve vás křičí: „Proč se proboha zrovna mně tahle šílenost děje?“ Jenomže to opět není hlas duše, ale volání vašeho neuspokojeného ega.

Přepadá vás lenost, uzavíráte se před světem do sebe a zdá se, že vaše duše sice jen kousek po kousku, nicméně spolehlivě uvadá. Ve skutečnosti byste si však měla umět stanovit reálně dosažitelný cíl a neskládat předčasně ruce do klína.

Neutíkejte od problému

Když vás něco trápí, neutíkejte od toho. Zkuste naopak udělat pravý opak. Zkuste zjistit, co je příčinou vaší nespokojenosti a vnitřního nesouladu. Bolest duše totiž téměř vždy signalizuje potřebu životní změny.

Kolikrát úplně zásadní, ba přelomové. Není lepšího lékaře, než je přítomný okamžik tady a teď. Přestaňte se vysilovat bojem a přijímejte realitu takovou, jaká je. Duševní bolest lze vyléčit. Stačí poslouchat, co vám radí srdce. Vaše srdce je tím nejpřesnějším kompasem.