Vdávala jsem se příliš mladá a taky velice naivní. Starala jsem se obětavě o malého synka, zatímco manžel si velmi aktivně odskakoval k milenkám.

Dokud to bylo v okruhu mých kamarádek a příbuzných, tak jsem to tolerovala, jakmile to ale přesáhlo hranice, začala jsem se konečně bát. Naše podivné manželství rychle skončilo.

Ten, kdo mi pomohl, ačkoli se to jeví jako paradox, byl nejlepší kamarád mého manžela. Byl tak úžasný, že jsem se do něj musela zamilovat. Znovu jsem si oblékla bílý šat a uvěřila v lásku navždycky.

Synovi jsem přivedla domů nevlastního otce, se kterým si rozuměl. Můj druhý manžel se choval fantasticky, byl starostlivý a o jiné ženy zprvu nejevil zájem. Být šťastně vdaná mi ale nejspíš nebylo souzeno.

Synek, který se nám narodil, už rozum bral a ten starší chodil do školy, když mi manžel sdělil tu strašnou novinu. Chystal se odejít. Ani si kufřík nesbalil. Přesunul se pouze do vedlejších dveří na jedné chodbě.

Byla to moje kamarádka

Nemohla jsem tomu uvěřit! Sousedku jsem znala od dětství! Se Soňou jsem chodila do třídy a pak na diskotéky a nakonec jsme si vzájemně hlídaly děti. Dá se říct, že jsem ji považovala za svou nejlepší kamarádku.

Zůstala sama s malým dítětem, a tak jsem na ni brala ohledy. Nad její laškování s mým prvním manželem jsem se povznesla. Proč to ale udělala znovu? Proč mi svedla i druhého muže? Možná za tím bylo dědictví, které po svých rodičích můj druhý manžel získal.

Bláznivě se do rozesmáté, eroticky naladěné Soni zamiloval. Seděla jsem sama u opuštěného stolu a plakala. Je ale neuvěřitelné, jak i krátký čas umí ulámat i nejdrsnější hroty. Manžel byl i nadále milý a starostlivý – i ke svému nevlastnímu synovi.

Pokračovali jsme v zájmu dětí v pravidelných návštěvách a akcích všeho druhu tak, jako by se nic nestalo. A dokonce nelenil a do našeho rodinného programu zapojil i svou přítelkyni – mou kamarádku. Tak jsem byla hloupá, jak mi říkali známí a příbuzní.

Soňa ovšem náhle vycítila příležitost užít si konečně života a velkého světa, dokud to ještě jde. A tak mého muže přesvědčila, že se spolu přestěhují do ciziny. Doma je prý nic dobrého stejně nečeká. To bylo něco pro mého manžela!

Je to totiž dost nespolečenský člověk. Naprostý opak Soni, která byla vždycky do světa.

Konečně boží mlýny!

Nevadilo mi tolik, že s dědickým podílem nemyslel ani na svého vlastního syna, spíše mě mrzelo, že neuvidím, jak si bude v baru při obsluhování, takovou práci tam totiž měl, manžel počínat. Nasedli do letadla a jeli vstříc novému životu.

Problém na sebe nenechal dlouho čekat. Manžel se vrátil z cest velmi brzy. A jeho Sonička? Ta byla v zahraničí tak spokojená, že si našla perspektivnějšího přítele. S mužem už zase fungujeme jako rodina, ale… podstatná změna tu přece je.

Teď mám já svého milence, se kterým se scházím, a žádné špatné svědomí vůči manželovi z toho rozhodně nemám.

Jiřina (64), Pardubice