Nejprve jsem všechno brala jako něčí vtip.

Během svého života jsem se setkala s různými typy lidí. Někteří z nich byli vysloveně podivíni. Proto mě nijak nezaskočilo, když mě před časem oslovila na ulici zvláštní žena v květovaných šatech a s barevnou čelenkou v šedých vlasech.

Dárek jsem přijala spíš ze soucitu

Vracela jsem se tehdy z návštěvy od kamarádky, byl už pozdní večer. Při prvním pohledu na dotyčnou ženu jsem měla dojem, že je to nějaká bláznivá osoba. A její slova mi to vzápětí začala potvrzovat. Zeptala se mě, jestli bych od ní nechtěla dárek.

Překvapilo mě to, spíš jsem čekala, že ona bude něco chtít ode mě. Chovala se mile, nebyla vlezlá nebo agresivní. Zvítězil ve mně lidský soucit a tak jsem se zeptala, co by tím dárkem mělo být.

Dala mi menší umělou květinu s připínacím špendlíkem, která se může připevnit na klopu. Prohlásila, že ta květina umí odhalit lháře. Kdykoliv někdo nemluví pravdu, tak svoji fialovou barvu změní na červenou. Dárek jsem přijala a myslela si své. Květinou jsem si skutečně ozdobila sako.

Opravdu to fungovalo!

Po příchodu domů jsem se zeptala dcery, co je nového ve škole. Řekla mi, že je všechno v pořádku. Hned jsem si všimla, že květina v mé klopě zčervenala. Zarazilo mě to. Pomyslela jsem si, že ta zvláštní žena možná nelhala.

Nakonec se mi dcera přiznala, že byla s kamarádkou za školou. Účinnost květiny jsem si v následujících dnech začala zkoušet na svých známých i na lidech ve firmě. Zjistila jsem, že květina mění barvu jen v rozhovorech, které vedu já.

Byla jsem ale docela ráda, že zase tak moc lží jsem od lidí neslyšela – a nikdy se nejednalo o nic zásadního. Někteří příbuzní mě začali dokonce považovat za jasnovidku nebo psycholožku.

Mohla jsem si své „schopnosti“ vychutnávat dodnes, jenže jednoho dne jsem květinu někde ztratila. Nejsem si jistá, jestli ten, kdo ji případně našel, pochopil, jaký dar právě získal.

Lucie R. (57), Olomouc