I když je mezi mnou a Ájou rozdíl třináct let, vždycky jsem svou sestru měla ráda, a když dospěla, staly se z nás opravdu dobré přítelkyně. Nemáme před sebou žádné tajnosti a o všem dobrém i zlém si řekneme.

Zeptala jsem se Áji co se děje ještě dřív, než jsme si v kavárně tenkrát v podvečer sedly ke stolku. Poznám na ní vždy a okamžitě, když něco není v pořádku.

„Máš nějaké starosti s holkami?“ To byla první věc, která mě napadla. Ájin muž chtěl kluka tak vytrvale, až skončili se třemi dcerami. Ája zavrtěla hlavou. „Kdepak. Jde o Matěje.“ Matěj, Ájin manžel, nás shodou okolností rovněž zaměstnával dost často.

Byl strašně hodný a neuvěřitelně chytrý, ale jako spousta podobných vědeckých typů také značně nepraktický.

Švagrovi se líbila Ájina povaha

Studoval jazyky a s Ájou se seznámil v kavárně, kde si přivydělávala jako servírka.

Vzali se poměrně rychle a byli by spolu dokonale šťastní, kdyby neměli dost často problémy s financemi. Matěj totiž, přes svoji značnou inteligenci nevydělával tolik, aby to stačilo k uživení pětičlenné rodiny. Můj manžel o něm tvrdil, že je trouba.

Moc v lásce ho neměl, on sám je totiž dokonale praktický a o mě a naše dvojčata se vždycky dokázal postarat víc než dobře. U sestry to ovšem bylo jinak. Ája se oháněla, jak to šlo, jenže nakonec si stejně musel druhou práci hledat i Matěj.

Už pár zaměstnání bokem měl a před pár měsíci dokonce začal dělat nočního recepčního v jednom hotelu. Uplatnil tam své jazykové schopnosti, a navíc to bylo docela dobře placené.

Buď zaplatí, nebo půjde do vězení!

„Jde o tu Matějovu práci,“ povzdechla si Ája. „Vyhodili ho,“ tipla jsem si se soustrastným výrazem. „Ale kdepak. Něco ještě mnohem horšího.“ Podle toho, jak sestře zakolísal hlas mi došlo, že jde o něco opravdu vážného.

„Hele, ať je to cokoli, řekni mi všechno, my dvě si s tím přece poradíme.“ Chytla jsem ji za ruku, abych jí dodala odvahu. Ája se rozhlédla nejistě po kavárně a pak si otřela slzy, které jí vhrkly do očí. „Ztratily se jim peníze z firemního trezoru.

Dost velká částka. Já samozřejmě vím, že to Matěj nevzal. Podle toho, jak jsme se o tom spolu bavili, to nejspíš ukradl ten druhý recepční. Je tam dlouho, ví, co a jak, a když mu došlo, že Matěj je takový hodný dobrák, tak prostě využil situace.

Ti lidé z vedení ale berou jako hotovou věc, že to ukradl Matěj. Tak mu dali na vybranou. Buď ty prachy do měsíce vrátí, nebo zavolají policii.“ Většina lidí by v takovém případě jistě přistoupila na policejní vyšetřování. Jenže Matěj se prostě bál.

Měl pocit, že to ten druhý chlap provedl tak, že by mu policie stejně nic nedokázala. A on sám by skončil u soudu a nakonec v kriminále. Protože z toho trezoru se ztratilo bezmála dvě stě tisíc. Takže sepsal smlouvu, že do měsíce ty peníze vrátí.

Já jsem si půjčit mohla

Celé mi to přišlo podivné. Kdoví, jak to na nebohého Matěje navlékli. Každopádně tu byl papír, kterým se zavazoval do měsíce splatit částku, ztracenou z trezoru. „No ale jak to chcete zaplatit,“ nechápala jsem.

S hypotékou na byt a autem na leasing by Matěj s Ájou jen těžko našli solidní banku, která by jim jen tak půjčila. Jediná možnost, alespoň z mého pohledu byla, že Áje ty peníze seženu já. Ze společného účtu do kterého Pavel vidí, bych je vybrat nemohla.

Ale mohla jsem si vzít půjčku. Áje se to nelíbilo, nechtěla, abych něco dělala Pavlovi za zády. Jenže taky věděla, co si Pavel o Matějovi myslí. Kdyby se dozvěděl, co se stalo, neobešlo by se to bez řečí a scén.

Tak jsme se dohodly, že to uděláme po svém a v klidu. Já si vezmu půjčku a Ája mi bude peníze splácet každý měsíc v hotovosti. Měla jsem pocit, že jsem to vymyslela dobře. Čím méně papírů a účtování, tím lépe. Matějovi řekne, že si ty peníze půjčila od naší mámy.

Zpočátku nám to vycházelo

Všechno šlo podle plánu půl roku. Jenže pak se najednou schumelilo několik věcí a já zapomněla poslat splátku. Trvalý příkaz jsem si nenastavila, připadalo mi bezpečnější posílat peníze každý měsíc. Upomínka mi nepřišla do e-mailu, ale v obálce do schránky.

Když ji tam Pavel našel, samozřejmě ji otevřel. Já bych to udělala taky. Pokud jde o peníze neměli jsme před sebou žádné tajnosti. Tedy až doteď. Celé odpoledne mi přišlo, že se chová nějak divně.

Ale s upomínkou na mě vyrukoval, až když si dvojčata odešla lehnout. Byl právem dotčený a také naštvaný. Teprve když se mě zeptal, proč si půjčuji jemu za zády peníze, místo abychom to nějak vyřešili spolu, došlo mi, co jsem vyvedla.

Vysvětlení, proč jsem si půjčku vzala, to moc nevylepšilo.  I když na mě byl Pavel naštvaný, začal jednat. Sešel se s Matějem a důkladně ho vyzpovídal. Pak se obrátil se na kamaráda právníka a také bývalého spolužáka, který pracuje u policie. Věci se daly do pohybu.

Štěstí v neštěstí

Sestra měla stejně jako já doma potíže, protože i ona svému muži o penězích lhala. Ovšem jak říká přísloví, všechno zlé je k něčemu dobré. Naše ne zrovna chytré chování udělalo z Pavla s Matějem kamarády.

Navíc se ukázalo, že jednání Matějových nadřízených rozhodně nebylo v pořádku. Když se do toho vložili Pavlovi přátelé, musel manažer hotelu Matějovi peníze vrátit. Rozjelo se také vyšetřování, které prokázalo, že peníze skutečně sebral Matějův kolega.

Pro svou sestru bych udělala cokoli. Ona pro mě taky. Ale dohodly jsme se, že příště budeme o všem raději informovat i své muže.

Alena (51), České Budějovice