Pláč je přirozenou reakcí na silné emocionální stavy, jakými jsou smutek, stres nebo frustrace. Když pláčete, uvolňujete napětí, stres a endorfiny – hormony štěstí, které zlepšují náladu.
Slzy dokonce i mnohé z nás žen vnímají jako projev slabosti nebo zranitelnosti. Ale co když vám řekneme, že pláč může mít také četné prospěšné účinky pro tělo i mysl? Takže vážně se nestyďte plakat.
Pláč je přirozenou součástí našeho života a má vyloženě léčivý účinek. Dokázala byste spočítat, jak často se během měsíce rozpláčete? Slzy nejsou výrazem slabosti, ale odvahy, že si dovolíte přiznat svou slabost. Tím se zbavíte nahromaděných emocí.
Zaručená cesta ke štěstí?
Pláč je očistný a uzdravující proces, a tak se opravdu za žádných okolností nestyďte za své slzy. Uleví se vám! Někteří lidé tvrdí, že nepláčou nikdy. Ani když jim zemře pes, přijdou o práci, prostě nikdy!
A pak jsou ti druzí, které rozpláče téměř cokoli, klidně i reklama na dětské sušenky. Pokud pláčete jen někdy, je to naprosto v pořádku. Pokud se ale plakat stydíte a roste ve vás napětí, měla byste s tím neodkladně začít něco dělat.
Začalo to už v dětství
Velký vliv na schopnost plakat má prostředí, ve kterém se pohybujeme a ve kterém jsme vyrostli.Pokud jste si odmalička hrála s chlapci, měla bratra a i během dospívání vám byl klukovský svět bližší, budete plakat méně, neboť jste to u kluků kolem sebe nevídala.
Jsou-li ale ve vašem okolí lidé, kteří mluví o tom, že plakali, anebo před vámi i pláčou, nemáte důvod považovat slzy za tabu, a tak si také přirozeně pobrečíte.
Ve vztahu se pláče víc?
Lidé, kteří žijí ve vztahu, pláčou častěji než ti nezadaní. Denně jsou totiž lidé žijící v páru konfrontováni s různými důvody k nespokojenosti.
To ale neznamená, že by na vztazích bylo něco špatného. Zadaný člověk se prostě jen víc snaží s druhým vyjít a zažívá víc emočních situací než ten, kdo je sám. Tomu tyto starosti odpadají.
Kdo roní slzy nejvíc?
Nedávná studie zkoumala uplakanost různých národů. Zjistilo se, že ti, kdo jsou nejšťastnější, zároveň i nejvíce pláčou. Nejvíce pláčou chladní Skandinávci. Častěji samozřejmě pláčou ženy než muži, a to zhruba třicetkrát až šedesátkrát do roka.
To je skoro každý týden jednou, zatímco muži si zapláčou v průměru jen šestkrát ročně. Mužský testosteron totiž potlačuje pláč, zatímco ženský hormon prolaktin ho naopak podporuje.
Jsou tři druhy pláče
Dva z nich fungují coby jakési zvlhčovače očí a nemají vůbec nic společného se stavy duše, pocity nebo hlubokými emocemi. Spouští se prostě tehdy, když vám spadne něco do oka, anebo když krájíte cibuli.
Třetí typ slz odplavuje stresové chemické látky z těla, takže se po takovém očistném pláči cítíte zřetelně lépe a jakoby lehčeji.
Pokud máte tendenci potlačovat své emoce a plakat před ostatními, zkuste si dovolit být zranitelná a projevit své pocity a emoce a nechat slzy téci úplně volně. Pláč vám může pomoci lépe se vyrovnat se životními výzvami.
I silní chlapi někdy pláčou!
Pláč není jen reakcí na to, že se nám stalo něco zlého. Pláč přichází, aby vás vyléčil. Aby pomohl zapomenout, nechat to být a zase najít pomyslnou rovnováhu. Pláč u mužů už také není takové tabu, jako býval.
Ostatně všimněte si, kolik chlapů při prohře důležitého fotbalového zápasu na konci brečí, i přesto, že je v televizi sledují miliony lidí. Z evolučního hlediska má pláč ještě jeden nezanedbatelný důvod.
A to upozornit na problém a získat podporu, a to i od svého nepřítele. Tomu by měl pláč napovědět, že se má stáhnout a konflikt ukončit. Kdyby to bylo tak jednoduché, že?
Rozhodně bych se za pláč nestyděla, zvláště když nám pomáhá lépe čelit každodenním výzvám. Jako designérka vím, že i emoce mohou inspirovat krásné věci.
Pláč je jako když se vaří hovězí vývar, taky to očistí vše škodlivé a uleví. Nenadarmo se říká, že oči pak znovu září jako polévka po dobrém vaření.
Pláč jako projev odvahy? To si mi líbí! Jako architektka často čelím stresu, a někdy je nejlepší si prostě ulevit slzama.
Souhlasím s názorem, že pláč je očistný. Jako sportovkyně vím, že někdy se napětí musí uvolnit, ať už je to při tréninku, nebo skrz slzy.
Jé, článek mi připomněl, jak jsem se naposledy rozplakala nad fotkama ze staré dovolené. Když se člověk cítí pod psa, je nějak lepší si pobrečet. Fotky toho umí vyvolat víc, než jen vzpomínky.