Tajemného jezdce na koni jsme viděly já i kamarádka.

Od té zvláštní události uplynulo už pět let, přesto na ni s kamarádkou Janou dodnes často vzpomínáme. Tehdy jsme se vracely autem od společné známé, u které jsme strávily příjemný podzimní víkend. Cesta vedla po méně frekventovaných okreskách.

Počasí nebylo zrovna příznivé – ve vzduchu visela hustá mlha a drobný déšť zhoršoval viditelnost. Jana seděla za volantem a jela velmi opatrně.

Nevěřily jsme vlastním očím

V jednu chvíli jsme zároveň spatřily něco, co nám doslova vyrazilo dech. Přímo uprostřed vozovky stála podivná postava na koni. Jana okamžitě začala brzdit. Hleděly jsme nevěřícně před sebe.

Kůň byl sněhově bílý a na jeho hřbetě seděl jezdec zahalený do dlouhého pláště. Hluboká kapuce mu zakrývala obličej. Celé scéně navíc dodávalo na tajuplnosti slabé fialové světlo, které za postavou pulzovalo.

Navzájem jsme se s Janou ujišťovaly, že vidíme totéž. Nebyla to představa ani optický klam. Jasně jsme slyšely koňské zaržání a sledovaly, jak se zvíře s jezdcem na okamžik vzepjalo na zadní nohy. Vzápětí se dalo do pohybu přímo naším směrem. V tu chvíli nás přepadla opravdová hrůza.

Pravdu už se nedozvíme

Jana zavřela oči, ale já jsem toho nebyla schopná. Upřeně jsem sledovala přízrak před sebou. Když se přiblížil těsně k našemu autu, stalo se něco ještě podivnějšího – během jediného okamžiku zmizel, jako by se rozplynul ve vzduchu.

Několik minut jsme nebyly schopné promluvit. Probraly jsme se až ve chvíli, kdy za námi zastavilo jiné auto. Jeho řidič přišel zjistit, zda se nám něco nestalo.

Jana, která se zajímá o různé záhady a duchovní témata, byla přesvědčená, že jsme spatřily jednoho z jezdců apokalypsy. Tehdy byl navíc rok 2012 a všude se mluvilo o proroctvích spojených s mayským kalendářem a údajným koncem světa.

V té chvíli mi její vysvětlení připadalo docela uvěřitelné. Co jsme tehdy ve skutečnosti viděly, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Jedno ale vím jistě – podobné setkání bych už zažít nechtěla.

Iveta S. (59), Znojmo