Ten starý strom stále stojí u našeho domu. V dětství jsem si k němu našel zvláštní vztah, když mi pomohl překonat rychle ošklivou nemoc.

Stála v blízkosti našeho domu. Větvemi se skoro dotýkala stěny stavení. Více jak stoletá hrušeň byla podivným stromem. Kdysi dávno do ní uhodil blesk a polovinu jejího objemného těla spálil.

Druhá polovina stromu však rostla dál, větve vyhnala do pučících pupenů, a nakonec jsme sklidili každý rok plné koše velmi dobrých hrušek. Ten den, kdy jsem ležel ve svém pokoji a už třetí týden stonal, jsem k tomuto stromu získal mnohem bližší vztah.

Byl jsem ještě kluk, nebylo mi ani patnáct. Zápal plic mě přikoval k posteli. Ve tváři jsem jen hořel, antibiotika nezabírala a horečka klesala jen velmi neochotně. A zase se vracela.

Hra stínů

Hrozilo, že skončím v nemocnici! To odpoledne začal venku foukat vítr. Maminka mi otevřela na chvíli okno a nechala proudit čerstvý vzduch do pokoje. Pozoroval jsem z postele větve hrušně, které se kymácely v silném vichru.

Některé začaly ťukat do venkovního parapetu. Na stěně u mé postele začaly vyvolávat hru stínů, která mě zaujala. Jemné větvičky se vlnily jako moře a mně v horečce připadalo, že ťukají do okna v prosbě, aby mohly vstoupit dovnitř.

Okno se skutečně více pootevřelo a některé větve dosáhly do pokoje. Vylezl jsem z postele. Moje bosé nohy i ruce se najednou dotýkaly větví hrušně, které se natahovaly do pokoje. Jako by se chtěly se mnou přátelit. Dveře se znenadání otevřely a vešla maminka.

Na talíři nesla nakrájené hrušky. Rychle jsem si lehl zpátky do postele. Maminka vystrčila větve ven a zavřela okno. Větve dál snaživě škrábaly ve větru po omítce a okenním rámu. S nezvyklou chutí jsem spořádal hrušky, které maminka přinesla!

Postavily mě na nohy

Od té chvíle se začalo mé marodění odvíjet k lepšímu jako zázrakem. Poté, co jsem ty hrušky snědl, horečka klesla už ten večer a já se cítil mnohem silnější. Další den mi bylo, jako bych vůbec neonemocněl. byl to zázrak!

Ať srazilo horečku cokoli a zlepšilo můj zdravotní stav, budu si pamatovat po zbytek života strom, který stále roste v naší zahradě a daruje nám své plody. Vynikající pohádkové hrušky, co léčí!

Petr (58), Pardubice