Nejsem věřící, ale pokaždé, když mě čeká důležitá událost, tak si tu brož připnu na klopu saka. Vím, že mě pak určitě nepotká nic zlého.

„Adélko, tu máš, vezmi si ji, přinese ti štěstí,“ řekla mi babička, když mi bylo sedm let a měla jsem před sebou první veřejné vystoupení s tanečním souborem. Modro-stříbrnou brož ve tvaru motýla mi vtiskla do ruky.

„Nezapomeň si ji připnout na úbor,“ dodala a vyprovodila mě na autobus. Celou cestu jsem brož svírala v ruce a pak jsem si ji připnula na sukni. Vystoupení se mi podařilo na výbornou. Paní učitelka byla nadšená. Pochválila mě a řekla, že mi dá příště sólo. To bylo poprvé, co mi brož přinesla štěstí.

Vracela se domů

Od té doby jsme si v rodině brož mezi sebou předávali. Pokaždé, když někoho čekala zkouška, pohovor nebo jiná důležitá věc, dostal babiččinu motýlí brož. Její kouzelná síla vždy zafungovala.

Jednou ji měla u sebe sestra, když se vracela ze služební cesty. Bylo pošmourno, silnice byly zmáčené. „Jeď opatrně, ať se nedostaneš do smyku,“ slyšela jsem maminku, jak sestru nabádá po telefonu. Ten den ji brož nejspíš zachránila život.

Střeží naše životy

Sestra byla asi v polovině cesty. Zrovna jela po nějaké okresce, když ji údajně brož začala neuvěřitelně pálit na hrudi. Musela zastavit u krajnice a sundat si ji. Když opět nastartovala a rozjela se, spadl asi padesát metrů před ní strom.

Kdyby se nezdržela, pravděpodobně by tím místem v tu chvíli projížděla. Podobně brož zafungovala i u mojí tety. Ráno spěchala do práce a brož si hodila jen tak do kapsy u kalhot. Když se posadila do auta, tlačila ji a tak ji vyndala.

Prý byla najednou zbarvená do popelavě šedé. Teta se zamyslela a v tom jí to došlo. Ráno si žehlila halenku a dost možná, že zapomněla vytáhnout žehličku ze zásuvky. Vrátila se a skutečně to tak bylo…

Šla jsem po stopách minulosti

Když byla babička ještě mezi námi, nikdy mě nenapadlo zjišťovat, odkud brož pochází nebo kdy a kde se objevila v naší rodině. Moje zvědavost mi však nedala spát, a tak jsem se před několika lety pustila do pátrání.

Listovala jsem starými rodinnými alby a pokaždé, když jsem ji na některé z fotek zahlédla, opsala jsem si z druhé strany datum a místo jejího pořízení. Tímto způsobem jsem se dopracovala do období druhé světové války, konkrétně do roku 1945.

Dostala ji jako dar

Během války se má babička starala o děti jedné ženy, která byla odvezena do koncentračního tábora. Když válka skončila a dotyčná žena se vrátila domů, byla babičce neskonale vděčná.

Nevěděla, jak by babičce za to všechno, co pro její děti udělala, poděkovala – peníze, ani majetek neměla, a tak jí nakonec věnovala starožitnou rodinnou brož ve tvaru motýlka, kterou po narození dostala od své babičky.

Od té doby je brož v naší rodině. A i když proto nemám žádný důkaz, tak jsem přesvědčená o tom, že má jistou moc, kterou do ní kdysi někdo vložil a která ochraňuje všechny generace naší rodiny.

Adéla O. (61), Praha