Z jarmarku jsem si přivezla dosti zvláštní šperk. Vnutila mi ho místní žena a já nedokázala říct ne. Od toho dne se začaly dít zázraky. Měl je snad na svědomí ten podivný skvost?

Před mnoha lety se mi přihodila jedna taková zajímavá příhoda. Bylo to v čase, kdy jsem studovala střední školu a chystala jsem se na vysokou.

Vybrala jsem si obor, který byl v té době hodně nedostupný, dalo by se říct, že bylo téměř nemožné se na tuto prestižní školu dostat.

Vtiskla mi ho

Jednoho slunečného víkendu se rodiče rozhodli, že navštívíme jarmark v sousední vesnici. Z celé výpravy s rodiči si toho zase tolik nevybavuji, jedno mi však v paměti utkvělo.

Na tržišti si mě vyhlídla jakási stařenka a vnutila mi náhrdelník s vyrytými ornamenty.

Vysloveně si mě vybrala v davu, pospíchala za mnou a oslovila pouze mě, nikoho dalšího. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nedokázala jsem tu cetku odmítnout. Byla jsem jako uhranutá. Ačkoli si na šperky nepotrpím, tento náhrdelník mě něčím očaroval. Zkrátka jsem ho musela mít!

Chránil mě

Od chvíle, co jsem náhrdelník nosila, se mi ve všem dařilo. Úspěšně jsem odmaturovala a jako zázrakem jsem se dostala na vysněnou vysokou školu.

A tam jsem prosperovala natolik, že jsem pobírala prospěchové stipendium a dokonce mi povolili souběžně mimořádné studium druhé vysoké školy.

Náhrdelník mě okouzlil natolik, že jsem si ho nesundávala ani na spaní. Nosila jsem ho pořád, ať jsem šla kamkoli. Byla jsem přesvědčená o tom, že když ho mám na sobě, tak jsem pod nějakou zvláštní, magickou ochranou.

A asi tomu tak skutečně bylo. Jeden z lektorů, který nám přednášel, byl cestovatel, projezdil téměř celý svět a napsal několik knih. Mimo jiné pobýval i mezi lidožrouty, čímž u nás, studentů, budil velkou úctu a obdiv.

Byl to vtipný, vzdělaný a nesmírně všestranný člověk. Jakmile spatřil můj šperk, zatvářil se překvapeně.

Byl snad začarovaný?

Docent se zdál být náhrdelníkem naprosto konsternovaný, což u člověka znalého světa bylo poněkud zvláštní. „Kde jste k němu přišla?“ zeptal se mě před celou posluchárnou.

„Takové nosí čarodějnice v Africe a používají je mimo jiné i k vúdú.“ Poté mi pohrozil prstem a dodal: „Na mě to nezkoušejte!“ Ať to bylo s náhrdelníkem jakkoli, je pravdou, že se mi koncem studií zničehonic ztratil.

Od toho dne mě nějakou dobu pronásledovala smůla, asi než se dobré a zlé síly zase vyrovnaly.

Pak jsem se jednoho ráda probudila a cítila jsem se jakoby ze mě spadlo těžké břemeno. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám svůj život zase ve svých rukách. Dodnes se ale ptám: opravdu měl náhrdelník kouzelnou moc?

Pavlína D. (48), Tišňov