Hvězdám sice nemusíme bezvýhradně věřit, ale někdy nám život předvede, že na jejich řeči přece jen něco je.

Poprvé jsem se vdávala už ve dvaceti letech a byla jsem přesvědčená, že to je napořád. Jenže můj muž si po čtyřicítce našel mladší partnerku a požádal o rozvod.

Byla to pro mě obrovská rána a trvalo mi pak několik let, než jsem byla schopná otevřít srdce někomu dalšímu.

Volala mi, ať termín změním

Nakonec jsem se přece jen znovu zamilovala. Vždycky jsem byla spíš racionální typ a na žádné nadpřirozené věci jsem si nepotrpěla. Horoskopy jsem brala jen jako oddechové čtení. Moje kamarádka Lída to ale měla přesně naopak.

Věřila na vliv planet a snažila se podle nich řídit svůj život. Často mi své názory vnucovala, ale já je nebrala vážně. To se změnilo až kvůli mé druhé svatbě. S Matějem jsme spolu chodili dva roky, než jsme se rozhodli vzít.

Když jsem Ireně oznámila datum svatby, ještě ten večer mi volala a snažila se mě přesvědčit, ať ho změním. Tvrdila, že ten den pro mě není vůbec příznivý a že by mohlo dojít k různým komplikacím.

Nejprve jsem to chtěla jen tak přejít, ale nakonec mě Lída nahlodala natolik, že jsem se poprvé v životě rozhodla jí dát za pravdu.

Čekala by nás jedna rána za druhou

S Matějem jsme termín opravdu změnili – a zpětně vím, že to bylo správné rozhodnutí. V den, kdy jsme se měli původně brát, se totiž začaly dít samé nepříjemnosti. Matěj musel nečekaně do práce kvůli vážné události.

Počasí bylo hrozné: střídaly se bouřky, pršelo a foukal studený vítr. Kamarádka, kterou jsem chtěla jako svědkyni, onemocněla chřipkou. Když jsme se pak brali v novém termínu, všechno proběhlo naprosto hladce.

Svítilo slunce, nálada byla skvělá a nic se nepokazilo. Po svatbě jsem se Lídě omluvila, že jsem její varování nejdřív podceňovala. Od té doby už beru podobné věci mnohem vážněji.

Dnes, po patnácti letech manželství, si při každém výročí vzpomenu na to, že možná opravdu existují věci, které jsou ve hvězdách předem napsané.

Jana R. (54), Znojmo