Moje dcera není zlá ani zlobivá a dokonce se i dobře učí. Přesto ji učitelka nenáviděla a dělala jí i mně ze života peklo!

S dcerou jsem žila sama a byla docela spokojená. Měla jsem celkem dobrou práci, naši mi taky občas vypomohli a moje Adélka mi dělala jen a jen radost. Bohužel jen do té doby, než dostala v šesté třídě novou třídní.

Byla to baba k pohledání. Taková ta suchá větev, jak se říká. Od první chvíle neměla Adélu ráda. „Proč nosíš rozpuštěné vlasy? A proč máš roztrhané rifle? A co to máš za bundu?“ útočila na ni kdykoli byla příležitost.

Adélka se jí začala bát a do školy chodila div ne s brekem. Potrpěla si na moderní oblečení a to její třídní zjevně nesnášela. Chodila totiž zásadně v šedém kostýmku a černých lodičkách. Prostě jako vystřižená z filmu pro pamětníky.

Mamka mi dala radu

Myslela jsem si naivně, že na rodičovském sdružení se s ní nějak dohodnu. Tvářila jsem se mile a snažila se s ní vyjít po dobrém. Ale nešlo to. Ta mrcha mluvila o mojí dceři jako by byla nějaká šlapka!

Nakonec jsme se pohádaly a já už chápala, proč se chce Adélce každé ráno brečet.

Taky se mi chtělo. Ale vzteky! Ještě večer jsem volala mamce, abych se svěřila. Ona se ale k mému údivu rozesmála. „A ty si s takovou bestií nedokážeš poradit? Už jsi zapomněla, co ti prováděla tvoje třídní na základce?“ ptala se a pořád se smála.

Opravdu jsem zapomněla. Ve škole jsem měla taky dost problémů. A pak rázem nic. „A co jsi, mami, udělala? Vždyť potom už byla moje učitelka v pohodě!“ ptala jsem se a dočkala se překvapivé odpovědi.

Učitelku jsem vystrašila

„Sprostě jsem jí vyhrožovala!“ odpověděla moje mírná tichá maminka. Nevěřila jsem svým uším, ale ona pokračovala: „Odchytla jsem si jí v kabinetu a zcela vážně jí sdělila, že pokud tě nenechá na pokoji, rozhlásím o ní, že je alkoholička.

Možná dokonce byla, protože to zabralo a byl klid.“ Tohle přiznání mě úplně šokovalo. A taky inspirovalo. Hned druhý den jsem šla za Adélčinou učitelkou. Tvářila se povýšeně a byla uštěpačná.

Ovšem jen do té chvíle, než jsem ji sdělila to samé, co kdysi maminka mojí učitelce.

„Nikdo vám neuvěří, že tajně nepijete. Už si neškrtnete,“ řekla jsem jí s klidem a odešla. Doma jsem netrpělivě čekala na příchod dcery ze školy. Byla veselá a trochu udivená. „Mami, víš, že je ta naše třídní docela fajn? Dneska mi dokonce pochválila tričko.

A to ho mám s lebkami! Super!“ pochvalovala si a já už brala telefon, abych zavolala tu novinu mamce.

Renata P. (54), Žacléř