Některé dávné vztahy se připomenou až po mnoha letech.

S Martinou jsem se poprvé potkala ještě v době dospívání na střední škole. Od té doby jsme si byly neobyčejně blízké, jako sestry, které si mohou svěřit i to, co by nikomu jinému neřekly.

Stály jsme si po boku v nejšťastnějších chvílích, ale i v takových, kdy se nám život rozpadal pod rukama. Proto mě nepřekvapilo, když mě jednoho dne požádala o pomoc –  jen se předem ujišťovala, že se jí nebudu posmívat. Slíbila jsem jí to a vyslechla jsem si něco, co by mě nikdy nenapadlo.

Otázka zněla, zda si vzpomíná

Po rozvodu žila Martina sama. Její dcera měla vlastní rodinu v Praze a Martina neměla nikoho, s kým by sdílela každodenní život. Právě tehdy se jí začalo dít něco, co ji děsilo i mátlo. Řekla mi, že ji několik nocí po sobě navštěvuje zvláštní přízrak.

Podle hlasu šlo o ženu, ale její obličej nikdy nespatřila. Poprvé ji probudil podivný zvuk a v místnosti zahlédla namodralý tvar připomínající lidskou postavu. Myslela si, že jde o sen nebo halucinaci. Zjevení zmizelo, ale další noc se objevilo znovu.

A pokaždé šeptalo otázku, zda si Martina „vzpomíná“. Ona však netušila na co, a tak jen tiše seděla a čekala, až přízrak odejde. Postupně ale nabyla dojmu, že jí ta tajemná návštěva nechce ublížit.

Já jsem nic neviděla

Vyprávění kamarádky znělo jako z hororu, jenže Martinu jsem znala příliš dobře na to, abych si myslela, že má jen bujnou fantazii. Podle jejího vyprávění ta bytost opravdu nepůsobila jako nějaká zlá síla, spíš jako někdo, kdo se snaží navázat kontakt.

Domluvily jsme se, že u ní přespím a zjistíme, co se bude dít. Doufala jsem, že zjevení uvidím také, ale zároveň jsem tušila, že může jít o něco, co se týká jen Martiny. A přesně to se stalo. Když mě v noci probudila, já neviděla vůbec nic.

Jen jsem slyšela, jak Eva tiše odpovídá do prázdného prostoru. Na okamžik mě napadlo, jestli se nezbláznila, ale hned jsem tu myšlenku odsunula. Po konci toho „setkání“ byla úplně při smyslech, jen zoufalá z toho, že neví, co má přízraku připomenout.

Paprsek dal nápovědu

Nechtěla jsem u kamarádky přespávat každou noc, a tak jsme se domluvily, že přijdu znovu až o víkendu. Mezitím jsem se poradila s jedním známým, který se věnoval ezoterice. Ten mi doporučil jednoduchý rituál se zapálenými svíčkami a krátkou formulí.

V sobotu jsme to s Martinou zkusily – a tehdy se stalo něco, co mě samotnou překvapilo. Tentokrát jsem totiž i já zahlédla úzký modravý paprsek, který se zastavil u jedné skříně. Jakmile zjevení zmizelo, zeptala jsem se Martiny, co v té skříni má.

Obsahovala mimo jiné staré fotografie, včetně těch z prvních školních let. U jedné z nich se Martina zastavila. Najednou jí to došlo. V první a druhé třídě základní školy měla nejlepší kamarádku Janu.

Měly k sobě hodně blízko, ale pak se Jana s rodiči odstěhovala a už se nikdy v životě neviděly. Martina se nyní rozhodla zjistit, co se s ní stalo. Po delším pátrání zjistila, že Jana nedávno zemřela.

Od chvíle, kdy si na ni vzpomněla, se přízrak přestal objevovat. Všechno do sebe zapadlo: duše dávné kamarádky se jí snažila připomenout, že kdysi existovalo silné pouto, které nezmizelo ani po letech.

Ještě ten den jsme šly do kostela a pomodlily se za ni. A od té doby má Martina klidné noci. Ani jedna z nás nepochybuje, že jsme pochopily, kdo ji to navštěvoval.

Lenka D., (57), Kladno