Dostali jsme na hlídání naše dva roztomilé vnoučky. Na celý prodloužený víkend. Co vymyslet za zábavu. Naštěstí ještě byly otevřené některé hrady.

Děti se na prohlídku zachovalého středověkého hradu moc těšily. Můj manžel navíc velmi miluje historii a má také dost bujnou fantazii. A tak kluci s napětím poslouchali jeho lehce strašidelné historky. A ráno už nemohli dospat, abychom tu prohlídku na hradě neprošvihli.

Byla tam i mučírna

Když jsme absolvovali hladomornu, oddychla jsem si. Tak to už je snad konec. Vlhké podzemní prostory nebyly nic pro mě a pro mou klaustrofobii. Jenže ještě tu byla mučírna. Spousta, prý dosud funkčních, mučidel.

A kluci s manželem si to s nadšením prohlíželi a zkoumali. Jak který nástroj přinášel odsouzenci muka. Vůbec se mi to nelíbilo, chtěla jsem už ven. Ale v tom pološeru jsem raději stále sledovala svého muže s dětmi.

Dveře se zabouchly

Nevěnovala jsem pozornost ostatním návštěvníkům ani průvodkyni. Najednou nastala tma a dveře se zabouchly. Než jsme se doštrachali ke dveřím, byly zamčené a všichni dávno pryč, Bouchali jsme na bytelná vrata a křičeli.

Ale pořád nic. Zmocnila se mě strašná panika. Zůstali jsme v té tmavé vlhké díře. „Určitě nás brzy najdou.“ Uklidňoval mě manžel a z kapsy vytáhl mobil. Nebyl tu však žádný signál. Byly jsme poslední prohlídková skupina. Hrad se zavírá a otevřen měl být až za čtrnáct dní na další státní svátek.

Dětem to nevadilo

„Babi, to je jako doopravdicky, jako v tom středověku. To je super!“ Nadšení vnoučat jsem nesdílela, ale byla jsem ráda, že se alespoň kluci nebojí. Já měl strach hrozný. Nejvíc jsem se bála, aby někdo z nás v té tmě náhodou nestrčil do nějakého toho mučidla. A ono snad nespustilo.

Záchrana se dostavila

Naštěstí si skvělá průvodkyně při odchodu z hradu všimla fotbalového míče, který našemu Lukáškovi spadl do příkopu. Ihned si uvědomila, že už naši rodinku neviděla odcházet. Šla nás proto hledat. A my tak byli po dvou hodinách konečně vysvobozeni.

Tamara B. (52), Teplice