Byl černý, jako by právě vylezl z pekla. Děti ho našly v kontejneru. Třásl se hlady a zimou. Stal se naším domácím mazlíčkem.

Co se původu týče, byl „von kontejner“. Našli jsme ho jednou v popelnici, kde se snažil vyhrabat něco k snědku. Nemohli jsme ho tam nechat.

Byl černý jako uhel a o své jméno si tak řekl – byl to prostě Čert. Náš Čertík nám splácel péči svou vděčnou kočičí láskou. Ani jsem se nemusela dívat na hodinky, abych věděla, kdy přijede autobus a v něm některé z dětí ze školy.

U branky před domem se objevil pravidelně čtvrt hodiny předtím, než kolem projel ten odpolední ve čtvrt na čtyři. A ať šel manžel do sklepa pro uhlí, nebo já pro pažitku na zahradu, vždy nás věrně doprovázel.

Za odměnu vždycky dostal něco dobrého do misky, a protože byl, jako každá kočka, čistotný, v noci chodíval spát do naší postele.

Vděčný přítel

Na ten večerní rituál nikdy nezapomenu. Manžel ho vždycky vypustil z domovních dveří, ať se proběhne.

Jenže Čert, hned, co si odbyl potřebu, vyskočil na zídku u dveří, z ní vyšplhal na střechu terasy a otevřeným oknem zamířil rovnou do postele. Vždycky tam byl dřív, než vylezl můj muž do patra po točitých schodech. A ty rošťárny, co vyváděl s našimi dětmi!

A jak si dokázal hrát s housaty na zahradě, s oblibou je nanosil do proutěného koše s prádlem a žádnému nikdy neublížil. Jenže v lidském životě se občas vyskytne taková nečekaná změna, jakou byla dovolená u moře.

Poprosili jsme sousedy, aby se o našeho Čertíka postarali. Neviděli žádný problém. I oni si Čerta oblíbili. Vybavili jsme je Čertovým oblíbeným žrádlem, sbalili si věci a na čtrnáct dnů zmizeli do Bulharska.

Dodnes nám chybí

Každý večer jsme tam řešili, jestli už kocour snědl své zásoby a do čí postele teď chodí spát. A hned, jak jsme se pozdě večer vrátili domů, jsme Čerta volali.

Jenže ten náš černý mizera nikde. Sousedi nám říkali, že každý večer sedával před naším domem a díval se směrem, kam jsme před pár dny odjeli. Jídla se skoro ani nedotkl. Ještě včera ho viděli, jak sedí na našem prahu.

Ale jak padla tma, odešel. A už se nevrátil. Ještě dlouho chodily děti kocoura volat. A manžel, než jsme šli spát, nechával otevřené okno, aby mohl náš Čert do postele. Jeho místo v nohách postele ale zůstalo už navždycky prázdné.

Radka (47), Hradec Králové