O některé maléry v životě si bohužel člověk sám přímo koleduje.

Dnes, když se ohlížím za svým životem, jasně vidím, jak moc lidí jsem během těch let zklamala. Ke všemu jsem vždy přistupovala lehkomyslně, daný slib pro mě nikdy moc neznamenal. Vždycky jsem si říkala, že to nějak dopadne nebo že situaci za mě někdo vyřeší.

Manžel byl neskutečně trpělivý

Platilo to ve všem, vlastně už i na střední škole, kterou jsem prolezla opravdu s odřenýma ušima. Jakmile jsem začala chodit s kluky, na schůzkách si na mě vždy museli počkat. Ne že bych byla tak namyšlená, často jsem třeba i na rande zapomněla.

Málokterý se mnou měl trpělivost, ale jeden se přece jenom našel a s tím jsem nakonec předstoupila i před oddávajícího úředníka. Roman byl velmi trpělivý a opravdu mě miloval.

Svatbu jsem naštěstí neprošvihla, ale při vedení domácnosti a výchově dětí jsem si nadělala často dost nepříjemností. Dost jsme se kvůli tomu s manželem hádali a bohužel většinou byla pravda na jeho straně. Přesto mi to všechno vždy tak nějak procházelo.

Občas jsem si říkala, jaké mám vzhledem ke své povaze v životě štěstí. Později mi dcera například často připomínala, jak jsem jí zapomněla vyzvednout ze školky, protože jsem byla zaujatá řešením problémů kamarádky.

Dá se ale říct, že to bylo možná nejhorší provinění, kterého jsem se dopustila, jinak se jednalo o malé prohřešky, ze kterých si ostatní dělali zaslouženou legraci.

Nejprve jsem si dávala záležet

Rozvod mě nepříjemně překvapil. Tak nějak jsem počítala, že s Romanem zůstaneme spolu napořád, i když náš vztah už byl takový spíš nevzrušivý a formální. Nečekala jsem, že si najde mladší partnerku a vymění mě za ní.

Zkoušela jsem ho získat zpátky, ale jako bumerang se mi vrátily všechny ty chvíle, kdy na mě opravdu nebylo spolehnutí. Musela jsem se smířit s tím, že můj život se změní. Naštěstí děti byly už dospělé, takže jsem nemusela řešit rozpad rodiny.

Utěšovala jsem se tím, že s malými dětmi by to bylo horší. Rozvod tak proběhl bez skandálů a hádek. Přenesla jsem se přes to, ale věděla jsem, že sama zůstat nechci. Rozhlížela jsem se po novém životním partnerovi. Se Zdeňkem mě seznámila kamarádka.

Líbil se mi, byl rozvedený jako já, působil klidným, vyrovnaným dojmem. Už na prvním rande jsem věděla, že Zdeněk bude za Romana dobrou náhradou.

Dávala jsem si pečlivě záležet na tom, abych ho ničím nezklamala nebo nerozčílila, na schůzky jsem chodila včas a pamatovala jsem si dobře, co jsem slíbila.

Přišla jsem o všechno najednou

První problém nastal, když jsme měli jít společně do divadla. Stíhali jsme začátek představení jen tak tak, bohužel až u vchodu jsem zjistila, že jsem lístky nechala doma.

Zdeněk se sice netvářil nadšeně, ale dokázal to obrátit v hezký večer tím, že jsme šli alespoň do restaurace. Zanedlouho jsem se dostala do problémů v práci. Společně s jednou kolegyní jsme promeškaly jeden termín a firma musela platit penále.

Dostaly jsme výpověď. Zdeňkovi jsem to neřekla úplně celé, zmínila jsem se jen o svém propuštění. Projevil vstřícnost a nabídl se, že mi sežene nové místo. To se mu zanedlouho podařilo, dokonce protekčně, ve firmě, kde byl ředitelem jeho kamarád.

Zdůraznil mi, že se za mě zaručil, takže si mám dát záležet na dojmu, který vyvolám. Domluvil mi vstupní pohovor. Bohužel jsem si špatně zapsala hodinu a přišla pozdě. Trapas bych ještě dokázala unést, horší bylo, že jsem tím neuvěřitelně naštvala Zdeňka.

Už mi nedal druhou šanci, ani ve vztahu ani s prací. Dnes jsem tedy zase sama a vím, že je to moje vina. Obávám se ale, že na stará kolena už se nezměním. Teď jenom najít nějakého muže, který by to se mnou vydržel tak, jako kdysi můj manžel.

Eva K. (49), Třinec