Plavili jsme se po klidném moři, když se do naší loďky náhle opřel silný vítr. Hnal nás ke skalnímu útesu, ve kterém byl vchod do temné jeskyně…

Předloni jsme byli celá rodina na dovolené na jednom z řeckých ostrovů. Těšili jsme se na ni už dlouho. Dcera a syn, naše dvojčata, oslavila patnácté narozeniny a tento výlet byl i jakýmsi dárkem pro ně. Do té doby nikde u moře, kromě Chorvatska, nebyli.

Když jsme se jich s manželem ptali, kam by chtěli jet, řekli bez zaváhání, že do Řecka. Chtěli se podívat na některé z tamních ostrovů. Oba byli zapálení pro historii a měli rádi legendy, které se k některým z ostrovů vztahovaly.

Děti chtěly dobrodružství

Dovolená probíhala bez sebemenších problémů. Jen děti nás stále dokola přemlouvaly, abychom si půjčili loďku a udělali si na ní výlet k malým, nedalekým ostrůvkům.

„Budeme tam jako trosečníci,“ radovaly se, když jsme jim s manželem jednoho večera slíbili, že druhý den na nějakou menší okružní plavbu vyrazíme.

Hned po snídani jsme se začali pídit po rybáři, který by s námi ostrovy obeplul. Našli jsme jednoho, který byl za poměrně slušnou cenu ochotný s námi jet. O hodinu později jsme vyrazili.

Nabrali jsme jiný směr

Obloha byla vymetená a sluníčko svítilo a krásně hřálo. Syn s dcerou byli nadšení. „Jeďte blíž,“ prosili rybáře. Chtěli vidět ostrovy co nejvíce zblízka. Rybář se k tomu ale moc neměl.

Nechápali jsme proč. Po chvilce loďku zastavil a řekl, že blíž už nepojede. Prý to není bezpečné. Stáli jsme na místě. Moře bylo klidné a kolem nás bylo úplné ticho. Dokonce nebyli slyšet ani racci, ani zpěv ptáků.

A pak se to stalo… Do naší loďky se opřel prudký vítr a začal nás tlačit směrem k útesu. Radost ve tvářích našich dětí vystřídalo zděšení a strach. Dcera jen strnule zírala před sebe. Když jsem na ni promluvila, nereagovala. Jakoby mě ani neslyšela.

Jakoby byla v transu

Rybář se snažil loďku obrátit a plout zpátky, ale vítr byl příliš silný. Dcera seděla jako přikovaná a upřeně hleděla na útes, který se stále přibližoval. Pak natáhla ruku a ukázala prstem na otvor v jeskyni.

„Tam je to,“ vydechla. Syn, manžel i já jsme se na ni udiveně podívali. Dcera se postavila a šla na příď loďky. Vypadalo to, jako by se chystala skočit do vody a plavat k útesu. „Jeďte tam,“ požádala rybáře. To však nebylo třeba. K místu, na které dcera ukazovala, nás nesl samotný vítr.

Našli jsme klenot

„Musíme do té jeskyně,“ řekla dcera, když jsme dopluli k otvoru. Všichni jsme vyskákali z loďky a následovali dceru, kterou jakoby ovládal jakýsi duch či neznámá síla. Za chvíli jsme došli do srdce jeskyně.

Dcera došla k jednomu balvanu a strčila pod něj ruku. Za okamžik ji vytáhla. Držela v ní nádherný mosazný náhrdelník s drahokamem. Všichni jsme na něj s otevřenými ústy hleděli. Nedostávalo se nám slov. Když jsme se vrátili zpět na ostrov, zanesli jsme ho do jednoho obchodu.

Prodejce nevěřil vlastním očím. Náhrdelník prý patřil byzantské princezně žijící ve 12. století a měl obrovskou hodnotu.

Vlaďka S. (52), Praha