Když mi náš syn Roman představil přítelkyni Kláru, nebyla jsem moc nadšená. Nevadilo mi, že byla o pět let starší než on. Ale přišla mi taková podivně nevyrovnaná. Doufala jsem, že jim to moc dlouho nevydrží.

Zpočátku byl jejich vztah jako na houpačce a vypadalo to, že se mé tajné přání splní. Klára se dost často chovala k Romanovi odtažitě, nebyla ochotná udělat si na něj čas.

Snad to bylo tím, že s Romanem začala chodit poměrně krátce po ošklivém rozchodu s přítelem, který ji podváděl. Ale to v mých očích její chování nijak neomlouvalo.

Moc mě mrzelo, že se kvůli tomu syn trápí a říkala jsem mu, že jestli má být takhle nešťastný, pak to nemá cenu. Nabádala jsem ho, aby měl rozum a rozešel se s ní. Manžel se mnou nesouhlasil, říkal mi, ať se do toho nepletu.

Zdánlivě spokojený vztah

Po dvou letech se začalo zdát, že Klára dostala rozum a zklidnila se. Syn byl spokojený, podle všeho jim to klapalo. Dokončil školu a nastoupil na místo inženýra v podniku, kde Klára pracovala.

Netrvalo dlouho a oznámil nám, že se s Klárou zasnoubili a že se do roka chtějí brát. Svatba byla malá, jen oni a svědkové na radnici, pak společný oběd, na který přijeli i Klářini rodiče a bratr. Vypadali slušně, vlastně to bylo poprvé, co jsme se viděli.

Jak jsem věděla od Romana, Klára měla rodiče i bratra ráda, ale žádné příliš vřelé vztahy se u nich nepěstovaly.

I když jsem proti ní zpočátku byla zaujatá, postupem času jsem musela uznat, že není tak špatná. S Romanem jim to očividně klapalo, šetřili na vlastní domek, Klára se o našeho syna moc hezky starala, užívali si a byli spolu šťastní.

Občas jsem se syna ptávala, jestli neplánují potomstvo, ale tvrdil mi, že není kam spěchat. Po čtyřech letech, to už bydleli ve vlastním, mi Klára jednou po obědě prozradila radostnou novinu. Byla těhotná.

Zvláštní ovšem bylo, že Roman nevypadal dvakrát nadšeně. Zdálo se, že ho to zaskočilo a ne zrovna mile.

Byl přímo vzorný otec

Když se narodil malý Stáník, chvilku trvalo, než si k němu Roman našel cestu. To se ale některým novopečeným tatínkům stává. Do roka už z něj byl otec přímo vzorový a my jsme s manželem byli z vnoučka nadšení. Byl tak hezké a chytré děťátko.

Kdykoli jsme mohli, brali jsme si ho k nám na hlídání. Klára byla ráda, měla k synáčkovi skvělý vztah, ale začala pracovat z domova, a tak byla za pomoc vděčná. Všechno vypadalo idylicky. Jenže za necelé tři roky Klára opět otěhotněla.

Tentokrát to Roman nesl ještě hůř. Místo, aby měl radost a nastávající maminku hýčkal, uzavřel se do sebe a Kláře se vyhýbal. Když byla v šestém měsíci, odešel od ní. Byli jsme v šoku. Ani já ani manžel jsme nechápali, jak mohl něco tak strašného udělat.

Mluvila jsem o tom s Klárou, ale očividně neměla ani tušení, co k tomu Romana vedlo. Syn s námi nejdřív nechtěl vůbec mluvit. Tak jsem se k němu vypravila na návštěvu a zvonila tak dlouho, dokud mu nepovolily nervy a nepustil mě dovnitř.

Nejdřív jen mlčel, pak na mě křičel, že mi do toho nic není. Nakonec se rozplakal.

Nikdo z nás to nechápal

„Nemůžu ti to říct. Nepochopila bys to. Ani já to nechápu.“ Vypadal, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Naléhala jsem na něj a tak jsem z něj nakonec po kouskách dostala mrazivý a krutý příběh.

První, co mi řekl, bylo, že ani jedno z dětí není jeho. Oponovala jsem mu, že nemůže mít jistotu, že se určitě mýlí. Jenže si byl jistý. A věděl proč. Když byl na vysoké škole, chytil na koleji příušnice. Nemoc měla komplikovaný průběh.

Nechtěl nás děsit, tak nám ani nedal vědět. Bohužel se to neobešlo bez následků, testy prokázaly, že je neplodný. Když se zamiloval do Kláry, hrálo v její prospěch i to, že po dětech nijak zvlášť netoužila.

Netvrdila, že je nechce, ale vlastně s nimi nepočítala. O tom, že děti mít nemůže, jí Roman neřekl. Jistě, nebylo to fér, ale chápala jsem ho. Chlapi jsou na tohle citliví. Jenže když Klára přišla do jiného stavu, bylo Romanovi jasné, že ho podvádí.

Byl to pro něj strašný šok. Ale přenesl se přes to, i když věděl, že bude vychovávat kukačku. Miloval ji, nechtěl ji opustit, a navíc si říkal, že tohle je možná řešení. Jenže když otěhotněla podruhé, už to nevydržel.

Netušila jsem, jaká je

Viděla jsem, jak je syn zničený a v tu chvíli bych Kláře nejraději vyškrábala oči. O týden později se syn se svou nevěrnou ženou sešel. Řekl jí, jak se věci mají a podal žádost o rozvod. U prvního syna, kterého vychovával, požádal o střídavou péči.

U druhého dítěte, dcerky, si vyžádal testy otcovství, které prokázaly, že není jeho. Byla to jen formalita, už dříve totiž našel soukromého detektiva, aby zjistil, s kým ho Klára podvádí. To, co se dozvěděl, ho hluboce ranilo.

Scházela se totiž s tím grázlíkem, s kterým se rozešla, než začala chodit s Romanem.

Zachoval se velkoryse

Rozvod byl rychlý a snadný. Když se provalilo, co hanebného Klára provedla, neměla zájem dělat problémy. Navíc Roman se k ní zachoval velkoryse, nechal jí domek a na syna, i když samozřejmě nebyl jeho, platil. Dneska už má novou přítelkyni.

Trvalo to dlouho, než zase začal ženám věřit, ale tentokrát se zdá, že měl při výběru šťastnější ruku. Tereza je moc hodná, ví, jak se věci mají a já doufám, že budou s Romanem šťastní.

Michaela (64), Plzeň