Která z nás v životě nevypustila z úst pikantnost o kolegyni či neprobrala sousedku s přítelkyní u kávy? Proč máme potřebu řešit ty druhé, i když víme, že se to nepatří?

Za touto podivuhodnou libůstkou jen málokdy stojí čistá zlomyslnost. Mnohem častěji jde o naše vlastní nenaplněné potřeby, touhu po bezpečí a pospolitosti nebo jen obyčejnou lidskou nejistotu.

Všichni přece víme, že pomlouvání a drby nejsou nic hezkého. Přesto jim věnujeme svůj čas, máme častokrát tendenci sami pomlouvat, i když může jít o pominutelné maličkosti. Často za tím stojí naše nesplněná přání a potřeby.

Je mnohem snazší ukázat prstem na chování druhého a najít někoho, kdo nám náš názor potvrdí, než si přiznat své vlastní nedostatky a na těch zapracovat. Hledáním chyb u jiných si vlastně potvrzujeme svou „dokonalost“ bez nutnosti cokoli měnit.

Falešný pocit intimity

Sdílení tajemství nebo pikantních informací funguje jako zrychlená přípojka k přátelství. Když někomu pošeptáte takřečený drb, vytváříte pocit, že jste na jedné lodi a spojuje vás jakási exkluzivní zóna důvěry.

Pozor ale na to – vztahy postavené na pomlouvání ostatních mají velmi nestabilní základy. Jakmile odejdete z místnosti, můžete se snadno stát dalším tématem třeba právě vy.

Vnitřní nejistota přerostla až běda

Pokud má někdo tendenci neustále někoho kritizovat, většinou to říká víc o něm než o jeho oběti. Lidé, kteří se vyžívají v hledání chyb na druhých, bývají extrémně kritičtí už sami k sobě.

Čím větší nejistotu uvnitř cítíme, tím víc potřebujeme srazit někoho jiného, abychom se aspoň na chvíli cítili lépe. Vyrovnaný člověk, který je sám se sebou víceméně srovnaný a v pohodě, nemá obvykle potřebu cizí přešlapy vůbec řešit.

Touha být přijata

Strach z odmítnutí je mocný hybatel. Často přikývneme na jedovatou poznámku v kolektivu jen proto, abychom nevypadaly jako „trhačky party“. Zapojením do drbání dáváme skupině najevo:

„Patřím k vám, vím, co se děje, a hrajeme podle stejných pravidel. Často potřebujeme ujištění v nejistých situacích, kdy nám pocit, že někam patříme, zvyšuje sebevědomí a pomáhá zvládat výzvy s větším pocitem klidu a pomyslné sebejistoty.

Osamělost a nuda

Někdy se také necítíme dobře a bezpečně ve vlastních vztazích nebo s přáteli. Když náš vlastní život postrádá jiskru, vášeň nebo smysluplné cíle, začneme hledat rozptýlení jinde.

Cizí chyby a dramata poskytují rychlou a levnou zábavu, která na chvíli zaplní prázdnotu nebo pocit vykořenění a osamění.

Žárlivost v hávu kritičnosti

Pomluvy často podněcuje žárlivost, nebo vyloženě závist, protože poskytuje cestu k vyjádření odporu nebo frustrace vůči těm, kteří mají něco, co sami hodně moc chceme. 

Úspěšná, štíhlá kolegyně, krásnější  nebo činorodější sousedka či kamarádka, které se ve všem daří… Žárlivost je nepříjemná emoce a pomluva je nejjednodušší způsob, jak její úspěch v našich očích znevážit a ulevit vlastnímu pocitu méněcennosti.

Může být drbání užitečné?

Svět ale není jen černobílý. Psychologové upozorňují, že pomlouvání má také svou příznivou evoluční stránku. Naši předci si pomocí sdílení informací předávali zprávy o tom, komu lze věřit, a kdo představuje riziko.

I dnes má tzv. drbání svůj význam. Pokud vás služebně starší kolegyně v nové práci přátelsky upozorní, že šéf nesnáší pozdní příchody, nejde o zlomyslnost, ale o užitečnou radu, která vám má pomoci zapadnout.

Až budete mít příště chuť pustit do světa šťavnatou novinku o někom ze svého okolí, zkuste se na vteřinu zastavit. Zeptejte se sama sebe: Co tím doopravdy sleduji?

Chci se jen přiblížit člověku vedle mě, nebo si potřebuji zvednout sebevědomí? Nejlepší recept na laskavost k ostatním totiž začíná u laskavosti k sobě samé. Jakmile se naučíme přijímat své vlastní chyby, ztratíme potřebu řešit ty cizí.